Bohyně Isis

V egyptském mýtu si bohyně Isis vzala za manžela svého staršího bratra Osirise. Toho zavraždil krutý bratr Set, rozřezal Osirisovo tělo na čtrnáct kusů a rozházel je po Egyptě. Isis našla všechny kusy vyjma falusu, zrekonstruovala tělo a poprvé v mýtické historii předvedla obřad balzamování a vzkřísila zavražděného boha k věčnému životu. Dodatečně, spojením s Osirisovým tělem, Isis počala a porodila boha-sokola Hora, který později bojoval se Setem a porazil ho. Tento nejmocnější kouzelník rovněž oklamal boha slunce Ra tím, že prozradil jeho tajné jméno a tak nad ním získal moc.

Isis, největší bohyně starodávného světa původně představovala bohaté nížiny Egypta zúrodňované Nilem (Osirisem). Později Isis absorbovala sumerskou bohyni Innannu a babylónskou bohyni Ištar. Řekové ztotožňovali Isis s Demeter, Hérou, Selene a Afroditou. Obyčejně je Isis představována jako žena nesoucí na hlavě trůn (později disk mezi dvěma kravskými rohy). Byla otevřeně uctívána až do křesťanské éry. Isin chrám ve Fílaji byl uzavřen až za vlády Justiniána (šesté století po Kristu).

Později se kult Isis udržel v mnoha formách. Jméno Paris je odvozeno od Par Isis "hájek Isis". Nejstarší kostel v Paříži St. Germain-des-Prés, byl postaven (roku 542 po Kristu) na místě bývalého chrámu Isis. V kostele byla černá socha Isis až do roku 1514 uctívána jako Panna Marie. Mnoho takových "černých madon" je odvozeno od uctívání Isis, to možná vysvětluje, proč je k nim církev zdrženlivá. Isino neposkvrněné početí Hora (pravzor zrození Krista), podobně jako způsob kterým její ženská síla překonala boha Ra, nemohly vyhovovat patriarchálním křesťanům.

Podobně jako Měsíc se Isis vrací po každém domnělém zániku. Isis představuje vysokou kněžku v A. E. Waiteově verzi Tarotu: je oblečena do modrého hávu, sedí mezi dvěma sloupy, na klíně jí leží svitek psaného práva a na hlavě má korunu v podobě disku mezi kravskými rohy.

V okultní víře se tento disk, zvláště je-li spojován s okřídlenou Isis, vztahuje k Síriovi, psí hvězdě, která je prý domovem Isis a zdrojem kosmické síly ovlivňující osud solárního systému.

Počínaje snem o Isis popsaným Apuleiem v díle The Golden Ass (Zlatý osel) před 2000 lety a konče obřady Isis prováděné dnes okultními skupinami, zůstávají obraz Isis a její inspirace silně přesvědčivé. Ve dvacátých letech v Anglii založila Dion Fortune Bratrstvo vnitřního světla proto, aby znovuobnovila Isis jako obraz dynamického ženství, tedy ženství spíše aktivního než pasivního, schopného fungovat jako probuzená transformativní síla.

Isis nemůže být zničena, protože představuje archetypální neposkvrněnost ženské strany Boha, vnímavost přírody, která je představována měsíčními odrazy slunce. Isis je více než pohanská egyptská bohyně, je jednou z největších sil transformace, změny a růstu; v nejhlubších a na nejvyšších rovinách obývá lidské vědomí.

Jako taková je bohyně Isis uznávána každou novou generací. Dokonce, i když její jméno a popis vlastností jsou vědomě zapomínány nebo když je překonána pasivnějšími, zženštilejšími a jednostrannými obrazy madony předkládanými patriarchální církví, která nevěří přírodě.

Apuleiovi se ve snu dálo, že Isis "vystoupila ze středu moře a stála na povrchu vln" a sdělila Apuleiovi: "Jsem příroda, jsem vesmírná matka, paní všech prvků přírody, prvotní dítě času, vládkyně všech věcí duchovních, královna smrti, také královna nesmrtelných, jsem jediný projev všech bohů a bohyň, které existují. Mé pokyny ovládají zářící výšiny nebe, příznivé mořské vánky i žalostné ticho toho světa dole.

I když mne uctívají z mnoha aspektů, i když jsem známa pod nesčetnými jmény a i když si mne usmiřují různými způsoby rozdílných obřadů, přesto se mi celá kulatá země klaní."




Komentáře: Bohyně Isis