Poltergeist

Poltergeist

POLTERGEIST - do tohoto německého termínu (znamenajícího "hlučné" nebo "rámusící" duchy) se shrnují všechny jevy jako domácí bouchání, ťukání, levitující nábytek, vznášející se předměty, přepršky oblázků nebo vody padající neznámo odkud případně samovolně se zapalující a zhášející ohně. Většina poltergeistů spíše žertuje, nejsou nebezpeční ("dovádiví klauni spiritistického světa"), ale působí tak iritujícím způsobem, až leckdy vyženou lidi z domovů. Většina z nich však v současnosti není považována vůbec za "duchy", ale za projevy nevědomých duševních poruch obvykle spojených s pubertálními adolescenty. V okamžiku, kdy se vyřeší jejich emocionální problémy, jež jsou spouštěcím mechanismem, projevy se ztrácejí.

Anglický sensitiv Matthew Manning byl téměř vyloučen ze školy kvůli chaosu, jež poltergeist působil. Když mu bylo 16 let začal trénovat automatické psaní a činnost poltergeista slábla. Úplně zmizela, jakmile začal vědomě své schopnosti usměrňovat a stal se léčitelem na plný úvazek.

V říjnu 1965 opustila Anne-Marie Schaberl mnichovskou školu a začala pracovat v rosenheimské kanceláři právníka Sigmunda Adama. Na sklonku roku 1967 se v téhle kanceláři úplně zbláznily všechny elektrické systémy. Zářivkové osvětlení naprosto nevysvětlitelně selhalo, objevily se náhlé výkyvy v proudu a přišly nesmyslně vysoké účty za telefon. Zařízení, které mělo registrovat všechny telefonní hovory, zaznamenalo šest hovorů za minutu, což byl nesmysl, protože minimálně sedmnáct vteřin trvalo dostat spojení. Něco přímo působilo na relátka, ale jak? Když se to reportér snažil zjistit, vypadla z objímky žárovka a málem ho zranila. Jeho historka o "rosenheimském bubákovi" vzbudila pozornost profesora Hanse Bendera z výzkumného ústavu paranormálních jevů ve Freibergu. V Adamově kanceláři potom viděl asistent z tohoto ústavu, jak se světla houpají, projde-li pod nimi Anne-Marie. Šetření prokázala, že náhlé výkyvy se konají jen tehdy, pokud je ona v kanceláři. Proto i jí v ústavu podrobili různým testům. Projevila se jako nervózní, nedůvěřivá a agresivní. Pocházela z venkova a její rodinná situace byla složitá. Neměla ráda život ve městě. Ačkoliv byla zasnoubena, vztahy se snoubencem nebyly šťastné. Když se jí ptali na rok, který strávila v sádře (s tuberkulózním kyčlem), velmi se rozrušila. Testovali u ní také schopnosti ESP a tehdy prokázala telepatické nadání. Vrátila se do Adamovy kanceláře a různé závady se opět začaly objevovat. Propustili ji, našla si jinou práci, kde se po jejím příchodu opět zhroutil elektrický systém.

Mezitím se s ní rozešel její snoubenec. Byl příznivcem elektronicky řízené kuželkářské dráhy a byl notně znechucen tím, že kdykoliv Anne-Marie prošla kolem, na tabuli naskakovaly špatné výsledky a zařízení stavící kuželky totálně bláznilo. Přijala práci ve mlýně a při nehodě tam zahynul jeden člověk. Lidé se jí začali vyhýbat. Opustila zaměstnání, vdala se a odstěhovala na venkov. Měla tři děti a vyvádění poltergeista zmizelo.

Zamoření Hydesvillu, stát New York, poltergeisty v roce 1848 mělo na svědomí hnutí spiritistů. Dvě děti, Kate a Margaret Foxovy kontaktovaly ducha jakéhosi kramáře, který byl zavražděn a pohřben pod jejich domem. To vedlo k záplavě ťukání a odpovědí "ano" a "ne", kdekoliv byla historka o kramářovi vyprávěna. Jestli tenhle kramář skutečně existoval nebo ne, není známo. Ale v každém případě sestry Foxovy byly schopny na přání vyvolat klepání kdekoliv v místnosti a vzbudily tím takový rozruch, že v roce 1853 sir David Brewster v Londýně napsal: "Nepochybuji o tom, že v Londýně se každou noc dá do ťukání tisíce stolečků. Natolik tohle téma všechny vzrušilo."

Psychokinetické jevy (PK) předváděné spiritistickými médii, tehdy i později, toho mnoho nevypovídají o "přežití" (jiný problém), ale spíše ukazují na neznámé schopnosti lidské mysli. Tyto schopnosti byly potvrzeny i torontskou skupinou, která libovolně generovala poltergeista čili PK jev vyvoláním "Filipa -imaginárního ducha".

Ale vznikají skutečně všichni poltergeisti výlučně jenom z nevědomí mysli? Jaké jiné faktory se na tom mohou podílet? Zamyslete se nad "Černým mnichem z Pontefractu".

V srpnu 1966 udeřil poltergeist v rodině Pritchardů z Pontefractu v Yorkshire. Joe a Jean Pritcherdovi měli dvě děti, Philipa (patnáctiletého) a Diane (dvanáctiletou). V kuchyni se dělaly louže vody, bílý pudr "sněžil" v obývacím pokoji, světla se samovolně rozsvěcovala a zhášela, hrnce se vznášely, příborníky a skříně se kymácely, ťukání a rány se ozývaly všude možně a v celém domě se ochladilo. To byla první epizoda. Za dva roky to začalo znovu. Hrnce nadskakovaly, štětec s barvou těsně minul obličej pana Pritcharda, pruh tapety se vztyčil a kroutil se jako had, zametač koberců se vznesl do vzduchu a předvedl švih, jako by to byla golfová hůl neviditelného obra. Během devíti měsíců, kdy se podobné události opakovaly, nebyl naštěstí nikdo zraněn. Pritchardovi si zvykli na přítomnost "pana Nikoho" nebo "Freda", jak mu říkali. Problémy obvykle začínaly, když se šlo do postele. V první instanci navrhl Filip exorcismus. Místní vikář Davy se skutečně dostavil a byl přesvědčen (létajícími svíčkami a jinými jevy), že v domě něco zlého doopravdy existuje. Doporučil rodině, aby se přestěhovala, ale Jean odmítla. Vikář odešel a Diane se chystala do postele, když se najednou zvedl studený vítr. Těžký dubový stojan se vznesl do vzduchu a přitlačil ji ke schodišti. Nikdo nebyl schopen s ním pohnout. Až v momentě, kdy si uvědomila, že se jí nic nestalo, uvolnila se a cítila, že se zmírnil i tlak na ni. Stojan byl lehce odsunut. Neměla ani jednu modřinu.

Dům, ve kterém straší, byl úplnou novinkou. Během následujících týdnů si mnozí vyzkoušeli Fredovy vymyšlené triky. Rodinný přítel René Holden se dozvěděl, že oba Philip i Diane mají potíže se žaludkem, které se zhoršily pokaždé, kdykoliv se objevil poltergeist. Proto se vyjádřil v tom smyslu, že Fred čerpá energii z jejich solaru plexus a možná také z proudu pod domem. Pokusy o komunikaci s Fredem ztroskotaly. Místo toho jim předvedl další ze svých šprýmů: vajíčka dostávající se ze zavřených krabiček, poletující vzduchem a explodující ve vzduchu po sobě zanechávala chutnou vůni. Další pokusy o exorcismus vyvolaly pouze zvýšenou aktivitu poltergeista. Několik svědků zaznamenalo, jak dům Pritchardových v noci svítí, nicméně po celých devět měsíců, kdy v domě strašilo, tvořil účet za elektřinu asi polovinu normální částky. Nakonec se Fred Pritchardovým i dalším svědkům zjevil jako postava s kapucí. Události dospěly k vrcholu, když jedné noci našla Jean s Philipem vřískající Diane, jak je tažena směrem vzhůru se svetrem nataženým před sebou. Vrhli se po ní a tahali ji dolů. Fred ji zřejmě pustil, a tak se všichni skutáleli ze schodů. Na Dianině hrdle našli červené otisky prstů. Za několik dní nato roznesl Philip všude po domě česnek. Kupodivu to zabralo. Fred se asi urazil, že je tak neoblíbený, zmizel a už se nikdy nevrátil.

O desetiletí později se místní historik Tom Cunniff zajímal o to, zda poltergeist objevující se v Ponterfractu má nějakou souvislost s převorstvím, které tu existovalo někdy mezi lety 1090 a 1539. Dozvěděl se, že jeden mnich z řádu Benediktinů tu byl za vlády Jindřicha VIII. oběšen za znásilnění. Šibenice stála na kopci, kde dnes stojí Pritchardovic dům. Dům sám byl postaven na místě, kterému se říkalo "Mnichův most". Tím do spěl historik k závěru, že v domě strašil mnich.

Colin Wilson tento případ přezkoumával a nenašel žádný důkaz ani o popravě ani o znásilnění. Zastával názor, že René Holden správně identifikoval podzemní proud, jenž je schopen vytvořit tzv. "najádové pole" (vlhkou plochu dobře udržující místní elektromagnetické pole) toho druhu, o kterém T.C. Lethbridge uvažoval jako o ideálním pro "parapsychologické" otisky emocionálního stresu. Poukázal také na to, že poltergeisti se, zdá se, vyskytují jenom v nešťastných domácnostech. Wilson si všiml, že Fred se poprvé objevil v roce 1966 zrovna v době Phillipovy puberty, kdy měl rozbroje s otcem.

Wilson se radil i s psychotronikem Guy Playfairem, který zastával názor, že poltergeist je něco jako "energetický fotbal". Energie vyzářená rozrušeným adolescentem je volná a je "přihrávána" nezbednými duchy a přízraky a dělá přitom různé zmatky. Teprve když je to znudí, přestanou si hrát. A z fotbalu (určité formy energie) se stane např. louže vody.

Jelikož ta oblast byla plná pohádek o strašení, Wilson z toho vyvodil, že řešení celé záhady spočívá v geomagnetických vlastnostech toho místa. Takové oblasti byly kdysi staviteli megalitů prohlášeny za "svaté", protože se na nich snoubí zemská energie s lidskými duševními silami. Potom je převzala církev a nyní jsou spojovány s "černými psy", UFO nebo poltergeisty.

Síla byla prvotně spuštěna Phillipovým napětím a vyvolaná "bytost" si brala podněty (jak se má projevovat a chovat) z předpojatosti Pritchardových a jejich přátel. Síla vyvolané bytosti byla podporována nevědomým účastenstvím Phillipa a jeho schopnosti být médiem a později i Diane. Když se odmítali účastnit přestávalo to fungovat. Stejně jako mnoho jiných duchů i "Fred" byl opravdu "skutečný" - byla to latentní síla, která se projevila nevědomou interakcí lidské bytosti a příznivých lokálních podmínek.




Komentáře: Poltergeist