Kulturní život lidí se neustále vyvíjí, prolíná a opakuje. Již od dob antiky se vnímání světa proměňující v mnoha oblastech života snaží historie pojmenovávat, tak známe baroko, renesanci i romantismus, ale všechny směry mají svá specifika i časové ohraničení. Lze říci, že vše začalo v antice.
Přehled uměleckých směrů
Některé směry zasahují do všech oblastí života a takové označujeme jako univerzální umělecké směry a dotýkají se všech částí života: literatury, umění, architektury, módy, přístupu k života. Ostatní směry se týkají například pouze malířství a sochařství nebo jen architektury či pouze literatury. Rozhodnout, který směr je univerzální je někdy velmi těžké, často se jako poslední univerzální směr označuje baroko, někdo hovoří o funkcionalismu. Nicméně vše začalo v Antice.
Antika
Období starověku na území Řecka a Říma a jejich kultury, čerpal z nich Západní svět. V podstatě se dělí na čtyři části.
Prehistorické období
Antika 12. stol.př.n.l. - 9. stol.př.n.l.
Formuje se řecká kultura, umění, vznik mýtů
Vznik: filosofie
Pojmy prehistorického období:
Kalokagathie - ve zdravém těle, zdravý duch
Polyteismus - mnohobožství
Filosofie - vědní obor obsahující všechno vědění tehdejšího světa
Archaické období
Antika 8. stol.př.n.l. - 6. stol.př.n.l.
Vznik prvních ucelených památek, vznik prvních literárních údajů: bajky
Autoři archaického období:
Homér, Sapfo
Klasické období
Antika 5. stol.př.n.l. - 4. stol.př.n.l.
Někdy též atické období je časovým úsekem největšího rozvoje antiky, rozvoj dramatu, tragédie i komedie. Vrcholný okamžik filosofie.
Autoři: Platón, Thespis (nejstarší dramatik, kočovné divadlo)
Helenistické období
Antika 3. stol.př.n.l. - 1. stol.př.n.l.
Zánik řecké kultury, Řím přebírá řeckou kulturu a upravuje si ji k obrazu svému.
Představitelé helenistického období
Aristoteles, Hérodotis, Thúkydides
Poklasické období
Poklasické období 1. stol.n.l. - 6. stol.n.l.
Někdy se období před poklasickým dělí na překlasické (3.př.n.l. - 1.stol.n.l.), klasické (1.stol.př.n.l. - 1. stol.n.l.) a toto poklasické, které se většinou řadí po helenistickém. Klasickému v tomto pojetí se někdy přezdívá i zlaté či ciceronské po své největší osobnosti. Poklasické období je čas rozdvojení a zániků, rozvoje křesťanství, které je široce přijímáno od 4. století.
Středověk
5.-15. století
Za počátek středověku se obvykle považuje datum 476 což je pád Západořímské říše a konec je datován do roku 1453 pádem Konstantinopole. Je to epocha mezi antickou civilizací a novověkem. Hlavní roli hraje Evropa, kde se vše odehrává, rozvíjí se řemesla, politický, kulturní i ekonomický život. Moc je v rukou církve, králů i šlechty. Trojí lid (duchovní, šlechta a poddaní).
Předrománské umění
6.-10. století
evropské umění raného středověku.
Románský sloh
10.-13. století
Umělecký sloh středověku zasahující do výtvarného umění a architektury.
Kámen, silné mohutné zdi, portály, chrámy, silné sloupy.
Gotika
Konec 12. století - 15. století
Umělecký sloh navazující na románský sloh.
Renesance
konec 13. stol - 17. stol
Umělecký sloh popírající gotiku a navracení se k antice. Čerpá z mytologie.
Manýrismus
Přechodová fáze mezi renesancí a barokem. Termín není přesně definován a autoři jsou často řazeni do obou hraničních stylů.
Autoři manýrismu: Michelangelo Buonarroti, Miguel de Cervantes, Baltasar Gracián, W. Shakespeare, Torquato Tasso
Baroko
17. stol.-18.stol.
Vznik v Itálii a jako epidemie se rozšířil po celé Evropě i jejich koloniích.
Rokoko
1735-1770/1790
Umělecký sloh, součást baroka. Ve Francii se rokoko považuje za samostatný sloh, v ostatních zemích je považován či přímo označován jako pozdní baroko.
Klasicismus
Polovina 17. století
Inspirace antickými vzory, jasný a pravidelný řád, upřednostnění kázně. Označováno jako Věk rozumu.
Autoři: Moliére, Jean Racine
Osvícenství
17.-18.stol.
Životní postoj, intelektuální hnutí, životní postoj a filosofický směr. Odklon od emocí, odmítnutí barokní religiozity
Empír
Začátek 19. století
Část klasicismu, někdy se též označuje jako císařský sloh.
Preromantismus
18. století
Umělecký proud jako přímá reakce na klasicismus a osvícenství. Ohlašoval nástup romantismu a díky orientaci na emocionální stránku věci je někdy označován jako sentimentalismus.
Romantismus
Konec 18.stol - začátek 19.stol.
Cit a individualita, reakce na monopol rozumu v osvícenství.
Realismus
II. polovina 19. století => do dnes
Autoři: Tolstoj, Jirásek
Avantgarda
Kulturní a umělecké hnutí první poloviny 20. století, poslední vývojová etapa moderního umění.
Abstraktivismus
Avantgarda 1910-
abstraktní obrazy
Dadaismus
Avantgarda vznik v průběhu I. sv. války
Reakce na nesmyslnost vraždění - vznik koláže.
Expresionismus
Avantgarda
výtvarné umění a literatura - dřevořez a akvarel.
Futurismus
Avantgarda
Vznik v Itálii a prosakující až do Ruska, obdiv k technice a pokroku.
Kubismus
Avantgarda
Malířský a sochařský směr, odlišení vnímání reality. Typický představitel: Pablo Picasso
Kubofuturismus
Avantgarda
Spojení kubismu a futurismu. Představitel: Guillaume Apollinaire.
Funkcionalismus
Avantgarda
především architektonický směr razící heslo forma následuje funkci.
Surrealismus
Avantgarda
Počátek v roce 1924 uprostřed dadaistické skupiny. Hlavní postava André Breton definoval surrealismus jako čistý psychický automatismus. Diktát myšlení bez rozumu.
Nadrealismus
Avantgarda
Modifikace surrealismu ve slovenské literatuře.
Historismus (umění)
19. století
umělecký směr, návrat k historickým stylům: románskému slohu, gotice, renesanci, baroku a klasicismu.
Impresionismus (umění)
Umělecký směr II. poloviny 19. století, označuje okamžik duševního rozpoložení (imprese = dojem). Pokračování realismu. Impresionismus se snaží zachytit atmosféru, směr pojmenován podle obrazu Clauda Moneta (Imprese, východ slunce)
Naturalismus (umění)
Zobrazení bez abstrakce a zkresleních všeho druhu. Věrnost skutečné podobě zachycením světla.
Symbolismus (umění)
1886 - 19./20. století
reakce na přesnou popisnou metodiku naturalismu a parnasismu. Částečná návaznost na romantismus, snaha zachytit nezachytitelné, pomocí symboliky.
Secese (umění)
19./20. století
Umělecký sloh vycházející z květinových koncepcí a ornamentů. U nás byl typický představitel Alfons Mucha.
Moderna
Široké označení směrů napříč uměním, filosofií, náboženstvími i myšlenkovými proudy. V podstatě je to označení pro novější prvky, které se snaží vymezit oproti předchozím stylům.
Zdroj obrázku: pixabay.com
Komentáře