Šalamounova přísloví

Bez dobytka je prázdno ve žlabu, silný býk zajistí hojnou úrodu.

Bez porady se plány hroutí, při množství rádců se však naplní.

Bída a hanba tomu, kdo odmítá poučení, kdo však na domluvy dá, bude vážený.

Boháč a chudák mají společné jedno: Stvořitelem obou je Hospodin.

Boháč má přátel habaděj, chuďas je opuštěn bez přátel.

Boháč panuje nad chudáky, dlužník je věřitelovým otrokem.

Boháč za sebe může dát výkupné, chudák výhrůžky sotva zaslechne.

Celý den jenom toužebně touží, spravedlivý však rozdává a neskrblí.

Cesta darebáka se Hospodinu hnusí, stoupence spravedlnosti miluje.

Cesta lenocha trním zarůstá, stezka poctivých je ale dlážděná.

Cesta podvodníka je klikatá, povaha čistých je upřímná.

Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti.

Cesta upřímných vede pryč od zla; kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání.

Čestný svědek nepromluví lživě, křivopřísežník ale šíří klam.

Čím je kdo rozumnější, tím více bývá ceněn, muž křivé povahy však bude pohrdnut.

Člověk má v srdci mnohé plány, stane se ale, co chce Hospodin.

Člověk má všechny své cesty za čisté, jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.

Člověk má všechny své cesty za správné, srdce však zpytuje Hospodin.

Člověk nádeničí, protože musí, jeho vlastní hlad ho pohání.

Člověk padá pro vlastní hloupost, v srdci má ale na Hospodina zlost.

Člověk přemítá v srdci o své cestě, jeho kroky však řídí Hospodin.

Člověk si může házet losem do klína, všechno rozhodování je však od Hospodina.

Člověk si může lámat hlavu, vhodnou odpověď však dává Hospodin.

Dar otvírá člověku dveře, i před velikány jej přivede.

Darebáci budou smeteni vlastní krutostí; konat spravedlnost totiž odmítli.

Darebáctví nikomu jistotu neposkytne, kořen spravedlivých však nikdo nevyrve.

Darebák bude výkupným za spravedlivého, na místě poctivých se ocitne podvodník.

Darebák jde a na nic nedbá, poctivý však svou cestu zvažuje.

Darebák přijímá tajné dary, aby cesty práva podvrátil.

Darebák tíhne ke zlu celou svou duší, nebude laskavý ani k příteli.

Darebák závidí kořist zlosynovi, kořeny spravedlivých však plody přináší.

Darebáka jednou srazí jeho vlastní zlo, jistotou spravedlivého je jeho poctivost.

Darebákům je Hospodin velmi vzdálen, modlitbu spravedlivých ale vyslyší.

Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života.

Do města siláků vnikl moudrý a zbořil pevnost, na niž se spolehli!

Dobrotivého zahrne Hospodin přízní, lstivého člověka však odsoudí.

Dobrý člověk zanechá dědictví vnukům, hříšníkovo jmění čeká na poctivé.

Dojdou-li spravedliví na zemi odplaty, čím spíše ničemové a hříšníci!

Doufání spravedlivých končí radostí, naděje darebáků se vniveč obrátí.

Drzoun nemiluje toho, kdo jej kárá, a proto za moudrými nechodí.

Drzoun se po moudrosti nadarmo pídí, rozumnému je poznání snadno přístupné.

Dům a majetek bývá po rodičích, rozumnou ženu však dává Hospodin.

Dům darebáků je určen ke zboření, stan poctivých ale k rozkvětu.

Dům spravedlivého je velkou pokladnicí, zisky darebáka nesou jen trápení.

Dvojí metr a dvojí závaží – Hospodinu se hnusí obojí.

Dvojí závaží se Hospodinu hnusí; falešné váhy se mu nelíbí.

Dychtí, ale nic nemá duše pecivála, pracovitý člověk však jenom pokvete.

Falešné váhy se Hospodinu hnusí, poctivé závaží jej potěší.

Falešný svědek bídně zhyne; poslední slovo má, kdo umí naslouchat.

Hluboká voda jsou slova úst některých, zurčící potok, pramen moudrosti.

Hlupáci mají legraci z provinění, poctiví ale hledají smíření.

Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je však moudrý, dá si poradit.

Hlupák pohrdá poučením otce, chytrý je ten, kdo dá na domluvy.

Hlupákovi pýcha z pusy vyráží, moudré ochrání jejich rty.

Hlupáku nesluší vznešená slova, tím méně urozeným lživá řeč.

Hlupákův hněv se projeví ihned, rozvážný člověk snese urážky.

Hospodin má poctivé míry i váhy, všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil.

Hospodin nenechá poctivého lačnět, rozmary darebáků ale zavrhne.

Hospodin řídí lidské kroky; který člověk své cestě rozumí?

Hospodin strhne dům pyšných, mezníky vdovy ale upevní.

Hospodin střeží vědění, úmysly podvodníků ale překazí.

Hospodin učinil vše pro svůj záměr, také i darebáka pro zlý den.

Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby – do srdce člověka tím spíš!

Hospodina ctí, kdo žije v poctivosti, kdo jedná křivě, ten jím pohrdá.

Hospodinova cesta je oporou poctivého, pro bídáky je ale záhubou.

Hospodinovo jméno je pevnou věží; spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.

Hospodinovo požehnání obohacuje bez veškerého trápení.

Hospodinovou svící je duch člověka – vše, co je skryté, prozkoumá.

Hospodinovy oči vidí všude, vše zlé i dobré pozorně sledují.

Hospodinu je každý nadutec ohavností, trestu neujde, buď si jist.

Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní.

Hříšné rty jsou zlosynovi pastí, spravedlivý však ujde trápení.

Hříšníky stíhá neštěstí, spravedlivým je štěstí odměnou.

Chloubou mládenců je jejich síla, ozdobou starců šediny.

Chudák poníženě prosí, boháč odpovídá hrubostí.

Chuďas je na obtíž i svému příteli, boháče ale všichni milují.

Chuďase nesnáší ani jeho bratři – tím spíše se mu vyhnou přátelé!

Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna, s jeho bratry se o dědictví podělí.

I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán, rozumně vypadají ústa zavřená.

I na dětech se podle chování pozná, jak čistá a upřímná je jejich povaha.

Jak ocet v zubech, jako oči plné kouře, takový je lajdák pro nadřízené své.

Jako když lev řve, král hrůzu nahání, svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.

Jazyk má moc nad smrtí i životem, kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.

Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání, tupci z úst chrlí samé nesmysly.

Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro, srdce ničemů za nic nestojí.

Je lepší být trpělivý než velký silák, je lepší se ovládat než města dobývat.

Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté a teprve potom přemýšlel.

Jen srdce člověka zná vlastní hořkost, podobně jeho radost druhý necítí.

Jistěže bloudí ten, kdo je zlomyslný; láska a věrnost patří dobrosrdečným.

Jméno je cennější než spousta peněz, nad stříbro a zlato je být oblíben.

Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě; bližší než bratr je ale ten, který miluje.

K čemu jsou peníze v rukou tupce? Když nemá rozum, moudrost nekoupí!

K mrzutosti je otci tupý syn, svou matku naplňuje hořkostí.

Kam přijde darebák, přijde i pohrdání, za ním pak hanba a potupa.

Každý den chudáka bývá těžký, dobrotivé srdce však stále hoduje.

Kde schází jasný směr, lid upadá, ve množství rádců je však záchrana.

Kdo boří vlastní domov, ten zdědí vítr, hlupák bude sloužit moudrému.

Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši; komu je lhostejné, jak žije, zahyne.

Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka, nebude vyslyšen, až bude volat sám.

Kdo doufá v bohatství, takový padne, spravedliví ale jak poupě pokvetou.

Kdo drtí chudé, aby se obohatil, a dává bohatým, skončí v chudobě.

Kdo hledá dobro, nalezne přízeň, kdo čeká neštěstí, také dočká se.

Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na povídavé rty přijde záhuba.

Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí, kdo doufá v Hospodina, je blažený!

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá.

Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí, kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.

Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností, výřečné rty přesvědčivosti dodají.

Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti, kdo svírá rty, osnuje špinavost.

Kdo mhouří oko, způsobí potíž, kdo otevřeně kárá, pokoj přinese.

Kdo může říci: Mám čisté srdce, od hříchu jsem se oprostil?

Kdo našel manželku, ten našel štěstí, Hospodin jej svou přízní obdařil.

Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje, rozumný člověk raději pomlčí.

Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem, kdo ztratil rozum, honí vidiny.

Kdo odmítá poučení, pohrdá vlastní duší, kdo na domluvy dá, ten rozum nabere.

Kdo odplacuje zlem za dobro, jeho dům už nikdy neopustí zlo.

Kdo odpovídá dřív, než vyslechne, hloupost projevuje k vlastní ostudě.

Kdo pohrdá Slovem, sám sobě škodí, kdo přikázání ctí, bude odměněn.

Kdo pohrdá svým bližním, hřeší, blaze tomu, kdo chudým pomáhá.

Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu, on sám mu jeho dobrodiní odplatí.

Kdo při své práci lenoší, od kazisvěta se příliš neliší.

Kdo se drží poučení, míří k životu, zabloudí ale, kdo nedbá na domluvu.

Kdo se chce obohatit, ten vlastní domov boří, kdo nenávidí úplatky, ten bude žít.

Kdo se má rád, snaží se získat rozum, kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne.

Kdo se rád hádá, ten rád hřeší, kdo si otvírá ústa, říká si o potíž.

Kdo seje bezpráví, sklidí neštěstí; jeho hrůzovláda pomine.

Kdo skrývá nenávist, je lhář, kdo šíří pomluvy, je hňup.

Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny, ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele.

Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě, zavčas je trestá, kdo je miluje.

Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce, ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá.

Kdo v létě sklízí, je syn zdárný, kdo prospí žně, je syn k ostudě.

Kdo z čistého srdce miluje, kdo má ušlechtilost na svých rtech, bude mít krále za přítele.

Kdo zadržuje obilí, toho lid zatracuje, požehnání se snáší na toho, kdo je prodává.

Kdo zdravým domluvám otvírá uši, ten bude bydlet mezi moudrými.

Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk trestu neujde.

Kdo získal poznání, ten šetří slova, rozumný člověk se umí ovládat.

Kdo zlořečí otci nebo matce, toho svíce zhasne v temnotě.

Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu, hlupákův otec radost nepozná.

Kdo žije poctivě, v bezpečí žít bude, kdo pokřivil svou cestu, bude odhalen.

Když darebáci padnou, je s nimi konec, dům spravedlivých ale obstojí.

Když přejde vichr, je s darebákem konec, spravedliví však mají věčné základy.

Když se děje spravedlnost a právo, Hospodin to má raději než oběti.

Když se Hospodinu něčí cesty líbí, i jeho nepřátele s ním nakonec udobří.

Když se spravedlivým daří, ve městě je radost, když hynou darebáci, koná se oslava.

Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří, když vzdělávají moudrého, dojde poznání.

Když zemře ničema, hynou naděje v něj složené, spoléhání na jeho sílu se rozplyne.

Komu jde o spravedlnost a soucit, nalezne život, spravedlnost a slávu.

Korunou krásy jsou šediny – kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.

Korunou moudrých je jejich bohatství, tupost hlupáků zůstane tupostí.

Korunou starců jsou jejich vnuci, ozdobou synů otcové.

Král sedí na trůnu, aby soudil, všechno zlo svým zrakem rozhání.

Králova zloba je posel smrti, moudrý člověk ji ale utiší.

Králova zlost – to je lví řev, jeho přízeň – rosa na trávě.

Královo srdce je v Hospodinově ruce – jak vodní strouhu je směruje, kam chce.

Krotké srdce dodává tělu na životě, závist je ale jako kostižer.

Krotký jazyk je stromem života, je-li však pokřivený, ducha podlomí.

Křivopřísežník neujde trestu, kdo šíří klam, ten zahyne.

Křivopřísežník trestu neujde, neunikne, kdo šíří lež.

Kůň bývá chystán pro den boje, Hospodinovo je však vítězství.

Láska a věrnost ať opatrují krále, jeho trůn ať podpírá laskavost.

Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék.

Laskavý člověk odmění i sám sebe, surovec ani sám sebe nešetří.

Láskou a věrností se usmiřuje vina, úctou k Hospodinu se vyhneš zlu.

Lenoch k talíři natáhne ruku, k ústům ji už ale nezvedne.

Lenoch si žádný úlovek neupeče, píle je pro člověka cenný majetek.

Lenocha umoří jeho vlastní touhy, jeho rukám práce nevoní.

Lenost ukolébá člověka k spánku, kdo je váhavý, zůstane o hladu.

Lépe být přehlížen, ale mít služebníka, než tvářit se důležitě a nemít na chleba.

Lepší chudý poctivec než prolhaný pitomec.

Lepší je bydlet někde v pustině než s hašteřivou ženou hádat se.

Lepší je málo s úctou k Hospodinu než velké poklady s neklidem.

Lepší je málo se spravedlností než ohromné zisky s bezprávím.

Lepší je sdílet porobu s pokornými nežli se s pyšnými dělit o kořist.

Lepší je stěhovat se do kouta na střechu než s hašteřivou ženou sdílet dům.

Lepší je suchý kus chleba v klidu než dům plný masa a sváru.

Lepší je talíř zeleniny s láskou než vykrmený býk a s ním nenávist.

Lidský duch dovede unést nemoc, ztrápený duch se však nedá vydržet.

Líné dlaně přivedou na mizinu, pilné ruce přinášejí bohatství.

Los dokáže ukončit sváry, i mocné dovede rozsoudit.

Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.

Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, nouze chudých je jejich záhubou.

Milovník poznání miluje poučení, jen tupý mezek si nedá domluvit.

Milovník radovánek je vlastně chudák; milovník přepychu a vína nebude bohatý.

Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí, zodpovědný člověk je umí zachovat.

Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí; s tlučhubou neměj co do činění.

Modřiny a boule vydrhnou špatnost, rány zasáhnou hluboko do nitra.

Mohutné vojsko je ozdobou krále, úbytek lidu je vládci záhubou.

Moudrá žena buduje svůj domov, hloupá jej boří svýma rukama.

Moudré srdce přijímá přikázání, žvanivý hlupák špatně dopadne.

Moudrost rozvážného je vědět kudy kam, tupost hlupáků je pěstovat sebeklam.

Moudrý je opatrný a varuje se zla, tupec jde bezstarostně dál.

Moudrý král se vypořádá s darebáky: nechá je drtit pod koly.

Moudrý má doma olej a vzácné poklady, tupec však všechno rozhází.

Moudrý syn dělá otci radost, tupec i vlastní matkou pohrdá.

Moudrý syn dělá otci radost, tupec přivádí matku k zoufalství.

Moudrý syn přijímá otcovo poučení, drzoun však neslyší ani na hrozby.

Moudří své vědění dobře střeží, ústa hlupáka přitahují záhubu.

Na drzouny čekají soudy, na hřbety tupců rány.

Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí, bude však navštíven poslem ukrutným.

Na poctivého se snáší požehnání, v ústech darebáků se skrývá násilí.

Na poctivého se vzpomíná s požehnáním, jméno darebáků ale zavání.

Na podzim lenoch orat nechce, o žních bude žebrat zbytečně.

Na rozumného více zapůsobí výtka, než kdyby tupci stokrát nařezal.

Na stříbro je tyglík a na zlato pec, lidské srdce však zkoumá Hospodin.

Nabij drzounovi, a prosťáček zmoudří, pokárej rozumného, a dojde poznání.

Nadšení bez poznání nestačí, zbrklý se dopouští mnoha chyb.

Nadutý domýšlivec se drzoun jmenuje, jeho zpupnost nezná žádnou mez.

Napadá otce, vyhání matku syn hanebný a nestoudný.

Napravuj syna, dokud máš naději, jeho smrt nechtěj dopustit.

Násilníci i svoje druhy klamou, aby je zlákali na cestu nedobrou.

Nekalé poklady člověku neprospějí, poctivost zachraňuje před smrtí.

Někdo má zlato a perel hromady, nejdražším klenotem jsou moudré rty.

Někdo nemá nic, a chová se bohatě, jiný má spoustu peněz, a dělá chuďase.

Někdo rozdává – a ještě bohatne, jiný škudlí až běda – k vlastní chudobě!

Někdy i při smíchu bolí srdce; když skončí radost, smutek zůstane.

Nemiluj spánek, ať nezchudneš; otevři oči, ať se nasytíš.

Nenávist vyvolává neshody, láska všechny viny zahalí.

Nerozumného těší každá hloupost, rozvážný člověk drží přímý směr.

Nerozumnost vězí v srdci dítěte, trestající metla ji však vyžene.

Ničemný svědek se vysmívá právu, ústa darebáků hltají hanebnost.

Ničemný vyslanec upadne do neštěstí, spolehlivý posel je jako lék.

Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“ čekej na Hospodina – ten ti pomůže.

Obavy darebáků se uskuteční, touhy spravedlivých se naplní.

Oběť darebáků se Hospodinu hnusí, zalíbení má v modlitbě poctivých.

Omezenci jsou obdařeni tupostí, korunou rozvážných je vědění.

Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého – obojí se Hospodinu hnusí nastejno.

Ovoce svých úst každý hojně sklidí, vlastní skutek se k člověku navrátí.

Ovocem svých úst se každý hojně nají a duši proradných nasytí násilí.

Ovocem svých úst si každý naplní břicho, úrodou vlastních rtů se každý nasytí.

Páchat zlo je pro krále ohavností – vždyť je to spravedlnost, co drží trůn!

Plány pracovitých vedou k zisku, zbrklost přináší jenom chudobu.

Po člověku se žádá, aby byl laskavý; lépe je být chudák nežli podvodník.

Poctivé vodí jejich upřímnost, proradné zničí jejich falešnost.

Poctivému je radostí prosazení práva, pro bídáky je to však záhuba.

Podpoř své úmysly dobrou radou, nech se poučit, než začneš boj.

Poklady získané lživými řečmi jsou pomíjivá marnost, smrtelná past.

Pokutovat nevinného jistě není dobré, natož bít urozené, když jednají poctivě.

Políčko chudých může vydat hojnost potravy, bezpráví je ale může o všechno připravit.

Pomluvy se tváří jako pamlsky, hluboko do nitra ale padají.

Poslechni radu, přijmi poučení, abys byl příště moudřejší.

Povýšené oči, naduté srdce, úsilí ničemů – to vše je hřích.

Požehaný je ten, kdo je štědrý; i o chleba se dělí s chudákem.

Požehnáním poctivých se pozvedá město, ústy darebáků bývá bořeno.

Pracovitým rukám bude svěřena vláda, zahálčivost však vede k porobě.

Pramen života je úcta k Hospodinu, z osidel smrti pomáhá uniknout.

Pramen života má ten, kdo má rozum, vlastní hloupost je trestem hlupáků.

Pramenem života jsou ústa spravedlivých, v ústech darebáků se skrývá násilí.

Pravdomluvné rty obstojí navždy, prolhaný jazyk jen krátký okamžik.

Pravdomluvný člověk svědčí o pravdě, křivopřísežník podvádí.

Pravdomluvný svědek může zachránit život, podvodník ale šíří lež.

Pro klamný výdělek darebák dře se, kdo seje spravedlnost, má mzdu trvalou.

Prolhané rty se Hospodinu hnusí, kdo žijí v pravdě, ti jej potěší.

Prorocký výrok patří na rty krále, při soudu nesmí jeho ústa pochybit.

Prosťáček důvěřuje kdečemu, rozvážný člověk své kroky zvažuje.

Prozíravost brání člověku se hněvat, promíjet vinu je jeho ozdoba.

První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří.

Přestaň, synu, naslouchat poučení, a zabloudíš od slov poznání.

Přišel o rozum, kdo rukou upíše se, kdo za bližního složí záruku.

Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení.

Půvabná žena dosáhne pocty, hrubiáni dosáhnou bohatství.

Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu.

Pýcha předchází pád, slávu předchází pokora.

Pýcha vede jen ke sporům, moudří však dají na radu.

Pýchu následuje ostuda, moudrost je tam, kde pokora.

Rada v srdci člověka je voda hluboká, kdo je rozumný, ji umí načerpat.

Raději narazit na zuřivou medvědici nežli na hlupáka s jeho tupostí.

Radostné srdce – nejlepší lék, ztrápený duch je kostižer.

Radostné srdce dodává tváři krásu, ztrápené srdce ducha ubíjí.

Rady moudrého jsou pramen života, z osidel smrti pomohou uniknout.

Rozumné srdce nabývá poznání, moudré uši prahnou po vědění.

Rozumné vede vzhůru cesta života, aby unikli peklu v hlubinách.

Rozumného služebníka zahrne král přízní, prchlivostí však toho, jenž dělá ostudu.

Rozumný má moudrost přímo před sebou, oči hlupáka ji v celém světě nenajdou.

Rozvážně chová se každý, kdo má rozum, hňup ale roztrušuje samé nesmysly.

Rozvážný člověk umí své vědění tajit, hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly.

Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí, prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

Rty moudrých vědění rozsévají, srdce tupců však nikoli.

Rty spravedlivého nasytí mnohé, hňupové zemřou na vlastní ztřeštěnost.

Rty spravedlivého znají, co se sluší, ústa darebáků však jen zvrácenost.

Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče, kdo shromažďuje po hrstkách, zbohatne.

Rychlé zbohatnutí na začátku, žádné požehnání na konci.

Sama ohavnost je oběť ničemů, zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!

Samotáři jde jen o vlastní choutky, každou rozumnou radou pohrdne.

Se zlou se potáže, kdo za cizího ručí, slibům se vyhýbat je vždycky jistější.

Slova darebáků jsou smrtelná léčka, poctivé vysvobodí jejich řeč.

Slyšící ucho, vidoucí oko – obojí učinil Hospodin.

Splněná touha je v duši sladká; tupcům je odporné varovat se zla.

Spravedlivé rty se králům líbí, milují ty, kdo mluví upřímně.

Spravedlivý bude z trápení vysvobozen, na jeho místě se octne darebák.

Spravedlivý cítí i s dobytčetem, srdce darebáků je ale bezcitné.

Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti; šťastní budou jeho potomci!

Spravedlivý najde i pro bližního cestu, cesta darebáků ale končí blouděním.

Spravedlivý nebude navěky sražen, ničemové však na zemi věčně nebudou.

Spravedlivý nesnese prolhané řeči, darebák nestydatě šíří puch.

Spravedlivý se nají do sytosti, břicho ničemů zůstane o hladu.

Spravedlivý se učí na domě darebáka: darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.

Spravedlivým nic neublíží, darebáky stíhá samé neštěstí.

Spravedlnost chrání poctivého, hříšníka ničí ničemnost.

Spravedlnost jistě k životu vede, honba za špatností ale ke smrti.

Spravedlnost povznáší národ, hřích je národům k ostudě.

Spravedlnost srovná cestu nevinnému, vlastní ničemnost srazí ničemu.

Spravedlnost zachrání poctivé, vlastní lačnost lapí proradné.

Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa, jeho rtům dodá přesvědčivosti.

Srdce rozumného touží po vědění, ústa tupců se krmí tupostí.

Srdce spravedlivého promýšlí odpovědi, ústa darebáků chrlí hanebnost.

Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí.

Stranit darebákovi jistě není dobré, natožpak nevinného o právo připravit.

Světlo spravedlivých svítí vesele, svíce darebáků uhasne.

Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá, věrného muže však aby pohledal.

Školou moudrosti je úcta k Hospodinu; slávu předchází pokora.

Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje, a jen co popojde, už si pochvaluje.

Štědrého člověka si mnozí předcházejí, s tím, kdo rozdává, se každý přátelí.

Štědrý člověk bude jen vzkvétat, kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen.

Tajný dárek dokáže utišit hněv, postranní úplatek i velkou zuřivost.

Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk, chrání svou duši před trápením.

Ten, komu pokrm ze lži lahodí, skončí s ústy plnými kamení.

Touhy spravedlivých vedou jen k dobru, z nadějí darebáků zbude vztek.

Trnitá a zrádná je cesta zvráceného, komu je život drahý, drží se daleko.

Trpělivý člověk oplývá rozumností, ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti.

Tupci jsou jeho ústa záhubou, rty jsou mu pastí smrtelnou.

Tupci nesluší žádný přepych, tím méně otroku vláda nad pány.

Tupci se raději obloukem vyhni, z jeho rtů se přece nic nedozvíš.

Tupcova ústa spěchají k hádkám, jeho rty po výprasku volají.

Tupec má potěšení ve zvrhlosti, rozumný zase v moudrosti.

Tupec nijak nestojí o rozumnost – chce jen vyklopit, co má na srdci.

Tupý syn je neštěstím svého otce, hašteřivá žena pak crčení bez konce!

Tvrdá práce vždy vede k zisku, řečnění však jenom k chudobě.

Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku; kdo nesnese domluvy, ten umírá.

Úcta k Hospodinu prodlužuje život, roky darebáků však budou zkráceny.

Úcta k Hospodinu přináší život; v sytosti a klidu pak člověk může spát.

Ukřivděný bratr se uzavře jak město, rozepře působí jako hradní závory.

Úmysly poctivých jsou spravedlivé, rady darebáků však zákeřné.

Unáhlené řeči bodají jako meče, jazyk moudrých je ale jako lék.

Unáhlený člověk dělá hlouposti, lstivý člověk bývá v nenávisti.

Úplatek působí jako zaříkadlo: úplatkáři se daří, kam se obrátí.

Upustit od sporu je člověku ke cti, rozčilovat se umí každý hňup.

Úsměv na tváři krále znamená život, jeho přízeň – dešťový oblak na jaře!

Ústa bezbožných ubližují bližním, spravedlivé zachrání jejich vědění.

Ústa spravedlivého plodí moudrost, proradný jazyk bude vyříznut.

Ústa svůdkyně jsou bezedná jáma, kdo hněvá Hospodina, do ní se propadne.

V soudný den majetek nijak neprospěje, poctivost ale zachraňuje před smrtí.

V srdci rozumného spočívá moudrost; co skrývá nitro tupců, též vyjde najevo.

V úctě k Hospodinu je jistota pevná, jeho děti v něm najdou bezpečí.

Ve rtech rozvážného nalezneš moudrost, na záda nerozumného patří hůl.

Ve špíně se hrabe ničema, na jeho rtech jako by oheň plál.

Venku je lev!“ říká lenoch. „Na ulici přijdu o život!

Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího, když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

Víno je drzoun a pivo křikloun, kdo za ním vrávorá, nezmoudří.

Vlídná odpověď odvrací zlobu, příkrá řeč ale budí hněv.

Výdělek poctivého prospívá životu, darebákův zisk vede ke hříchu.

Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu je bohatství, sláva a život.

Výstižná odpověď udělá člověku radost; jak dobré je slovo v pravý čas!

Vyžeň drzouna a zmizí rozepře – konec hádek i urážek!

Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry, trpělivý dovede spory uklidnit.

Vztekloun zasluhuje potrestání; ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.

Z cesty rozumu kdo ztratil se, ve shromáždění mrtvých spočine.

Z ovoce spravedlivého je strom života, a kdo je moudrý, ten duše získává.

Začátek hádky je protržení hráze – raději přestaň, než spor propukne!

Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě.

Zářivý pohled rozveselí srdce, dobrá novina až do morku osvěží.

Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne.

Zdravý rozum si získá přízeň, cesta proradných vede k záhubě.

Získat moudrost je nad ryzí zlato, nad stříbro nejčistší je získat rozumnost.

Zlatá ozdoba na sviňském rypáku je krásná žena bez špetky rozumu.

Zlé úmysly se Hospodinu hnusí, za čistá považuje slova laskavá.

Zlí lidé se pokloní dobrým, darebáci u bran spravedlivého.

Zlomyslní mají v srdci jen faleš, mírumilovní žijí v radosti.

Zlý člověk dá na ničemné řeči, lhář poslouchá zlé jazyky.

Zlý zcela jistě neunikne trestu, símě spravedlivých však vyvázne.

Znamenitá žena je korunou svého muže, hanebná je ale jako kostižer.

Zvrácený člověk rozsívá sváry, pomlouvač rozeštve i dobré přátele.

Zvrácený dojde odplaty za své skutky a dobrý člověk za ty své.

Zvrhlé povahy se Hospodinu hnusí, kdo žijí bezúhonně, ti jej potěší.

Žádná moudrost, žádná šikovnost, žádná rada na Hospodina nestačí.

Život je na stezce spravedlnosti, vyšlapaná cesta vede ke smrti.




Komentáře: Šalamounova přísloví