Život není ani radování, ani bolest, ani Bůh, ani nějaké rozjímání, ale jídlo a byt.
Víra a práce jsou dvě paže dělníkovy.
Vylévati víno a kaziti knihy jsou těžká proviněni.
Zaujetí jsou odlesk vášní.
Hora utrpení je vysoká.
Hora utrpení je vysoká.
Tma je obraz bídy beznadějné a nezbytné.
Moudrost kráčívá s věkem.
Smrt není strašná.
Kdo se směje, nepozbývá vážnosti, leda by se smál příliš dlouho.
Slova jsou činy moudrosti.
Růžová barva je barva selat.
Síla vládnouti penězi je bohatství, ale peníz sám jest jenom znamení této síly.
Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným.
Ve věcech lásky neplatí spořivost a nic vám nevynese na úrocích, co jste dnes uložili do truhlice.
I láska je méně než život.
Nemohou-li dívky milovat, nenávidí.
Oheň nehasne ohněm ani křivda křivdou.
Oheň nehasne ohněm ani křivda křivdou.
Kdyby chudoba a bolest řvaly, sloup volání šlehal by vzhůru až tam, kam dosahuje tma.
Humor není smáti se, ale lépe věděti.
Země bez stromů je chudá země…
Jest kolikerá chůdoba, avšak chudoba dělníka jest hněv a křivda.
Čas, který se měřívá vězením, lze měřiti stopou.
Dráp křivdy dere jediný svět a na tisíce horoucí bídy plane jako rozdrcené hvězdy.
Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný. (Rozmarné léto)
Míra dálky je toulka, míra hojnosti je hlad a hra předchází před činy.
Mluví-li bohatý muž, všichni mlčí a jeho slovo zní a proniká, avšak hlas chudého, jako by byl němý, nebývá slyšán.
Tak do práce, brachu, člověk si musí svobodu zasloužit. Musí pro ni něco udělat a musí bejt vodhodlanej, že třeba umře, rozumíš? Nevídáno, nějaká ta kapka krve patří už k věci.
Snášenlivost, je vlastnost všech vojevůdců.
Bohatý člověk činí bezpráví a vzdoruje, chudý snáší křivdu mlčky.
Jsme rozlišeni přízvukem svých zájmů, svých věr a svých názorů, ale žádná různost nemůže zastřít základní potřebu nás všech, potřebu svobody a vývoje.
Jste povinován tomuto pokročilému století, abyste zemřel na proleženiny, jsa stižen úbytěmi míchy a dosáhna devadesáti let.
Učení pošetilců bývá pošetilost.
Což je tak pošetilé věřit, že staří oslové hýkají lépe?
Chci žít, chci vidět, jak se střídá deštivé počasí se slunečnými dny… chci vidět, jak sílí kmeny stromů.
Snad je blaze člověku, který nic nedá na radu opatrných a nestává na cestách soudců, ale má zalíbení v náhodách, jež prší ze sýpek štěstí.
Domníváme se, že čas propůjčuje více vděku než cokoliv jiného.
Člověk, který se neohlíží, nevzbudí pozornost.
Čtrnáct let přešlo městem jako stádo po úzké lávce.
Je staré nepřátelství mezi pánem a dělníky, mezi bohatým a chudým a sloužiti že znamená býti zároveň odírán a hanoben.
Civilizace je jen nástroj a lidé jsou vše.
Ať se tomu bráníme či nikoliv, nemůžeme vidět přítomnost jinak, než na pozadí něčeho, co ji předchází.
Bankrot! Jméno, jež rudne a svítí v temnosti opuštění, hanba vystavená jako hranatý pranýř uprostřed náměstí a patrný všem lidem!
Slunce a vítr vracejí se na svá místa, přicházejí pokolení za pokoleními, tisícileté duby padají na zemi, aby z mrtvých těl vyrostly nové stromy.
Jen blázen slouží minulým věcem a neužívá toho, co jest.
Kdyby smrt nebyla malátná, strašný a veliký děj hřměl by půlnocí a každým úderem času.
Kdyby smrt nebyla malátná, strašný a veliký děj hřměl by půlnocí a každým úderem času.
Vznešené a krásné jest umírati jedině na bojištích, básníci však bývají špatní vojáci.
Kdo krade ve dne, je dvojnásobný lump.
Mluviti šeptem je neřest odsuzovaná všemi dobrými knihami mravoučnými.
Komentáře