Plútarchos

Rozum a z něho vyplývající připravenost na všechny životní zvraty je nejlepší lék, nejlepší prostředek ku zmírnění zármutku.

Když jsou svíce zhasnuty, všechny ženy jsou krásné.

Víno je mezi nápoji ten nejprospěšnější, mezi léky nejchutnější a mezi potravinami nejpříjemnější.

Naše duše má od přírody vrozenou touhu po vědění a pozorování.

Nepotřebuji přítele, který kýve na všechno, co řeknu. Můj stín kýve přesněji.

Ani neotužilé tělo nesnáší slunce, ani nepřipravená duše neunese lásku bez utrpení.

Je těžké souzený osud předvídat, ještě těžší je uvarovat se ho.

Naděje je společná všem. Kdo nic nemá, má aspoň naději.

Nejvíce péče je třeba věnovat tomu, aby si chlapci zvykli mluvit pravdu, neboť lhaní je otrocká nectnost, hodná nenávisti všech lidí.

Nejstarší a největší láska je láska k životu.

Dobrý manžel si zaslouží větší chválu než dobrý senátor.

Ctnost je dobrý zvyk.

Láska nás učí všem ctnostem.

Ctnost, tak jako silná a vytrvalá rostlina, zakoření všude, kde najde ušlechtilou povahu a snaživou duši.

Nepěkná a zvrácená je tedy i žena, která se tváří mrzutě, má-li muž chuť žertovat a veselit se, je-li naopak vážný, žertuje a směje se; ono je totiž znakem nevlídnosti, toto projevem pohrdání.

Je pravda, že synové boháčů a králů se mohou naučit dokonale pouze jízdě na koni, ale ničemu jinému, neboť ve školách jim svým vychvalováním podkuřuje učitel, při zápasu jim úmyslně podléhá soupeř: jen kůň, který neví a nerozlišuje, kdo je boháč a kdo chuďas, shodí vždy jen ty, kteří neumějí jezdit.

Luk se láme, když je napjatý, ale duše ztrácí své síly nečinností.

Když kdosi říkal, že Sparta je v pořádku proto, že králové umějí poroučet, Theopompos ho opravil: "Kdepak, protože občané umějí poslouchat."

Směle pomlouvej, vždy něco uvízne.

Kdo bydlí u chromého, naučí se kulhat.

Věřte, že chybují ti, kdo spolu spí jen pro rozkoš, ale pohněvají-li se nějak a pohašteří, lehnou si odděleně a zapomínají právě tehdy nejvíce vzývat Afroditu, která bývá v podobných případech nejlepší lékařkou.

Jakási chudá stařenka zapřísahala krále Filippa, aby rozsoudil její při. Když jí odpověděl, že na takové věci nemá čas, řekla mu: "Tak nebuď král!"

Oddech je kořením práce.

Mlčky a beze slova se ve společnosti nacpat je vlastní pouze vepřům.

Je smutné objevit, že nemáme přátele, až ve chvíli, kdy bychom je potřebovali.

Kdo se trápí tím, že není horský lev, jenž se pyšní silou, a současně i maltský psík rozmazlovaný na klíně bohaté vdovy, je na hlavu padlý.

Nic není tak ubohé, aby se nemohlo bránit, má-li dostatek zmužilosti (pravil poté, co jej myš kousnula do prstu).

To ať má na mysli muž a nikoho více se neostýchá než své ženy, ježto manželská ložnice se jí stane buď učebnou zdrženlivosti, nebo nezřízenosti.

To ať má na mysli muž a nikoho více se neostýchá než své ženy, ježto manželská ložnice se jí stane buď učebnou zdrženlivosti, nebo nezřízenosti.

Snášíme chyby svých přátel, proč nesnášíme také chyby svých dětí?

Práce je člověku jako vláha rostlině - živí ho, ale může ho i zatopit.

Tíhnutí lidské povahy k nepřejícnosti je takové, že se člověk pro přednosti ostatních rmoutí víc, než se raduje ze svých vlastních.

V egyptských Thébách bylo možno vidět sochy soudců bez rukou a sochu jejich předsedy s očima sklopenýma k zemi. Tím bylo naznačováno, že se nesluší, aby ty, kdož soudí, nějak ovlivňovaly dary nebo pohled na obžalované.