Agorafobie se řadí ke kolekci úzkostných poruch. Většinou se chybně vykládá jako strach z otevřených prostranství. Ve skutečnosti jde ale spíše o strach z veřejných prostranství, z míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc a obavy s tímto spojené. Tyto obavy mohou způsobit, že osoba trpící agorafobií se bojí opustit domov. Přitom ale může například přijímat návštěvy a pracovat, aniž by se porucha projevila – pokud ovšem zůstává ve své "bezpečné zóně".
Název má původ v řeckých slovech agora (αγορά) a fobos (φόβος). Slovo agora ve staré řečtině znamená "kde se shromažďují lidé". Lidé trpící agorafobií mívají těžké záchvaty paniky pokud se cítí lapeni, nedostatečně chráněni, pokud mají pocit, že ztrácí kontrolu nebo jsou příliš daleko od své „bezpečné zóny“. Během silných záchvatů úzkosti mohou být agorafobici uvězněni v domě, v určitém pokoji nebo i upoutáni na lůžko, než se jejich podrážděný nervový systém uklidní a hladina adrenalinu se vrátí na normální úroveň.
Lidé trpící agorafobií jsou často přecitlivělí na své tělesné reakce a podvědomě přehnaně reagují na zcela normální situace běžného života. Například snahu vynaloženou na vyjití schodů si může člověk postižený agorafobií vyložit jako příčinu záchvatu paniky, protože zrychluje puls a dýchání. Počátek poruchy je většinou po třicátém roce života. Jen zřídka vzniká v dětství nebo po dosažení 45 let. Průběh agorafobie je chronický, intenzita přitom kolísá.
Příznaky - diagnostická kritéria
- pacient pociťuje úzkost v situacích ze kterých by, v případě záchvatu paniky, bylo obtížné uniknout nebo by nebyla dostupná pomoc.
- pacient má strach vycházet sám z domu, stát ve frontě nebo v davu, cestovat vlakem, autobusem, autem atd.
- pacient se těmto situacím vyhýbá nebo je snáší s úzkostí nebo obavami ze záchvatu paniky popřípadě vyžaduje doprovod
- úzkost a vyhýbavé chování nejsou způsobeny jinou poruchou
Míra rozšíření agorafobie
- ženy 3–4 %
- muži 1–2 %
- agorafobie bez panické poruchy (5 %)
- agorafobie s panickou poruchou (95 %)
Komentáře