Ekologie uzákoňuje politiku vlka.
Rehabilitace. Polechtat zbité dítě, aby se smálo.
Totéž slunce v téže chvíli pro jedny vychází, pro druhé zapadá.
Některým lidem říkám dobrý den jen informativně.
Zpravidla se nevejdou do autobusů zrovna ti, kteří si zamýšlejí koupit jízdenky.
Napřed chci říct, co mám na jazyku. Teprve potom si nechám spravit chrup.
Ve společném neštěstí drží lidé víc pospolu než ve společné radosti.
Věčnost. Přesýpací hodiny bez písku.
Čím jsem byl pro vás? Jedním rozhodným „ano“. Hlasovacím lístkem, udušeným v urně.
Revmatismus. Metuzaléma bolela kolena při každé změně epochy.
Nenávidím vlky, třebaže nemám v rodině ovce.
Jeden se může umazat i práškem na čistění.
Žalován svým vlastním stínem, jemuž bráním vidět slunce.
Pro toho, kdo opustil peklo, očistec snadno splyne s rájem.
Budu psát haiku, jen když Japonci budou psát doiny.
Hrdinství zajíce, který polekán kočkou porazí psa.
Jsme mocní! říkají bodláky. Máme ostny a naší úrody se nikdo nedotkne.
Zlatá slova rezivějící v předpokoji nehodného ucha.
Někteří lidé jsou jako zlato. Nemají užitnou hodnotu, pročež se stanou známkou hodnoty.
Někteří si myslí, že oklamou život, když zestárnou, aniž co udělali.
Bolí vás srdce? Radujte se! Přijde čas, kdy už vás bolet nebude.
Jsem si jist, že všechny tyto myšlenky bleskly hlavou někomu jinému dávno předtím, než jsem se narodil. Nebyly však tehdy zapsány, protože ne každý se zabývá hloupostmi.
Základem každého vývoje je nerovnováha.
Jsou lidé, s nimiž nemohu souhlasit, i když mají naprostou pravdu.
Osel přijme každý náklad, jen když může jít v čele stáda.
Nevyléčitelné choroby. Díla sebevražedných mikrobů.
V poháru konjunktury vypadalo jeho svědomí nerozpustné.
Pokouším se předhonit svou dobu, alespoň o jednu výplatu.
Doktoři se potí, jak se pokoušejí ubrat bláznům na optimismu.
Samoty se člověk dobere buď tím, že žije v poušti, anebo že se obklopuje bezvýznamnými lidmi.
Noc je toliko bezmoc oka.
Sebevrah se nebojí smrti. Bojí se života.
Nezodpovědné Slunce právě plýtvající planetami.
Příteli, jsem zvědav, kdo z nás dvou dřív vkročí do třetího tisíciletí.
Dvojnásobné štěstí. Skrblík počítá peníze před zrcadlem.
Zjistila, že jí černé šaty sluší. Od té chvíle se modlí, aby jí zas někdo z příbuzenstva odešel k velké armádě.
Mrkev je určitý druh brambory s ideály.
Nikdo nechce uvěřit v něžnost hadů. Nikoho nevzruší bezbarvá krev květin.
Lepší je v nějakou ideu nevěřit, než věřit a nevědět proč.
Vesmír je nekonečný. Rozkládá se od Aše po Lanžhot, ba ještě dál.
Pes, který vyje na měsíc, je pevně přesvědčen o tom, že ho uslyší.
Zrcadlo nevynalezl šereda.
Achilles hleděl nepřátelům přímo do tváře. Měl zranitelnou patu.
Láska se nemůže zvrhnout v nenávist. Studená tma, která nás obklopuje, v našem případě vychází z krbu s vyhaslým ohněm..
Porazil jsem ho, když jsem na něho zaútočil svými štíty.
Nit se přetrhla a loutka se zhroutila na zem. Byl to její první nezávislý pohyb.
Vše jako doplněk Ničeho.
Rezivějící železo se nerozkládá. Slučuje se.
Bumerang je jako půjčené peníze. Ne vždy se vrátí zpět.
Jsme složeni z nesmrtelných atomů. V jistém slova smyslu jsme věční.
Voda. Čím je chudší, čím je čiřejší.
V den výplaty se usmívají i škarohlídi.
Lacinost je víc nežli zvláštní případ levnosti.
Povinná spása.
V miniatuře krotím svou touhu po maximu.
Uchovávám si něco z filozofie akátu. Rozkvétám jenom tehdy, když jsem si jist, že už je jaro.
Mnozí si zavazují oči jen proto, aby si mohli naříkat, že je tma.
Planeta Venuše. Peklo, jemuž vzdálenost uděluje božskou svatozář.
Existuje hrůzná barvoslepost, kdy vám černá připadá jako růžová.
Rybář spoléhá více na hltavost ryb než na svou vlastní inteligenci.
Vítr uvažuje: les by měl být rodu ženského. Ať foukám odkud foukám, vždycky hučí.
Vhodný kus mramoru dokáže prodloužit vaši památku o celý věk.
Bůh smísil jazyky, aby dal chléb překladatelům.
Viděl jsem draka, jak si kupuje masku. Asi má v úmyslu nás postrašit.
Komentáře