Nic nezpůsobí lidské mysli takovou bolest jako velká a náhlá změna.
Kdyby naše cítění bylo omezeno na hlad, žízeň a smysly, mohli bychom být takřka svobodní.
Proč se jen člověk vychloubá tím, že má vyšší vnímavost než zvířata, vždyť právě jen proto má větší požadavky.
Jestliže se lež může tolik podobat pravdě, kdo si potom může být jist, že je opravdu šťasten.
Pro člověka není snad nic bolestnějšího, než upadne-li jeho mysl po prudkém vznětu citů, vyvolaném překotným vývojem událostí, do mrtvého nečinného klidu.
Každý soudce nechá raději trpět deset nevinných, než aby jeden viník unikl.
Žádná náhoda, žádný osud nepodléhá takovým proměnám jako lidská povaha.
Dokonalý člověk má vždy zachovávat klidnou a pokojnou mysl a nikdy nemá připustit, aby vášeň nebo pomíjivá touha porušily jeho pohodu.
Chceme-li zkoumat příčiny života, musíme se nejprve zabývat faktem smrti.
Člověk stejně stojí na hranici poznání tolika věcí a hloubku jeho pohledu zdržuje často pouze zbabělost nebo nepozornost.
Přitažlivost vědy mohou pochopit jen ti, kdo ji sami zakusili.
Za nějakou dobu se zármutek stává spíše vzpomínkou než nutností, a smích, který zavítá na rty, už není odhá– něn, i když by mohl být považován za svatokrádež.
Naše duše jsou opravdu podivně utvářeny a s úspěchem či zkázou jsme spjati, vskutku slabými pouty.
Tomu, kdo se provinil, není dovoleno nalézt klid.
Sir Isaak Newton prý říkal, že si připadá jako dítě, které sbírá škeble u velkého a neprobádaného oceánu pravdy.
K zločinu může člověka někdy dohnat zoufalství, které opravdu nebývá podnětem pro konání dobra.
Stal jsem se básníkem a celý rok jsem prožil v ráji vlastní fantazie.
Lidské srdce je plné bratrské lásky a dobroty, jestliže ovšem není poznamenáno sobectvím.
Jak zvláštní povahu mají vědomosti! Jakmile se jednou v mysli usídlí poznání, ulpí v ní jako lišejník na skále.
Nic tak nepřispívá k uklidnění jako myšlenka na pevný cíl – na bod, k němuž duše může upnout své chápající oko.
Komentáře