Mnozí ztratili víru a vidí peklo teprve, když už do něj vcházejí.
Jedna hodina trpělivosti má větší cenu než mnoho dní půstu.
Pokora je jako růžencová šňůra. Jestliže se tato šňůra přetrhne, korálky se rozsypou; jestliže opustíme pokoru, zaniknou všechny ctnosti.
Pokora je to, čeho se ďábel bojí nejvíc.
Samotné dávání peněz ještě není skutkem lásky.
Modlete se za hříšníky; to je nejkrásnější a nejužitečnější modlitba; totiž, spravedliví jsou na cestě do nebe, duše v očistci mají jistotu, že tam vejdou a hříšníci – bídní hříšníci... Všechny modlitby jsou dobré, ale není nad tuto.
Kříž je tou nejpoučnější knihou, jakou člověk může číst. Kdo nezná tuto knihu, je nevzdělanec, i kdyby přečetl všechny ostatní knihy.
Dobrý Bůh je tak moc ochoten odpustit, kdykoli Ho o to prosíme, jako je ochotná matka vytáhnout své dítě z ohně.
První vlastností muže, který je povolán k nebezpečné cti vyučovat lid, je jeho svatý a bezúhonný život. Kdo má ve svém povolání jiné od hříchu vzdalovat, ten sám musí být největším nepřítelem hříchu. Komu jeho úřad ukládá vést jiné k dokonalosti, ten se má ve všem jevit jako vzor dokonalosti.
Zkoušky těch, které Bůh miluje, nejsou tresty, ale milosti. Nemáme myslet na práci, ale na mzdu.
V tom záleží velká revoluce křesťanství: změnit bol v ovoce utrpení; ze zla učinit dobro. Vezmeme ďáblovi tuto zbraň..., a s ní dobudeme věčnost.
Nikdy se neptejme, odkud pocházejí zkoušky: přicházejí od Boha. Protože je to On, kdo nám dává možnost, abychom Mu dokázali svoji lásku.
Tak jako se dobrý voják nebojí války, tak se dobrý křesťan nemusí bát pokušení. V kasárnách jsou všichni vojáci odvážní, na válečném poli je vidět rozdíl mezi odvážným a zbabělým.
Prostředek na pokoření satana, když v nás vzbuzuje nenávistné myšlenky vůči těm, kteří nám způsobují křivdu, je rychlá modlitba za ně. Tak zvítězí dobro nad zlem, takoví jsou svatí.
Kdo nemá víru, je slepý. Kdo nevidí, nepoznává, nemiluje. Kdo Boha nemiluje, miluje sebe a své rozkoše. Člověk z lásky stvořený nemůže být bez lásky, miluje buď Boha nebo miluje sebe a svět.
Neříkejte mi, že jste hříšníci a ubožáci, a že proto nepřistupujete ke svatému přijímání. Je to jako byste říkali, že jste nemocní, a proto nechcete ani lékaře, ani léky.
Nevíte, moji milí, co to znamená stanout na soudu Božím v roli faráře.
Kolik duší můžeme obrátit skrze svoje modlitby! Kdo zachrání jednu duši před peklem, nezachrání jenom ji, ale i svoji vlastní.
Pokušení je prostředkem k získání nebe. Opravdu, jakou zásluhu bychom měli v konání dobra během našeho krátkého života, kdyby nebylo pokušení?
Lidé většinou posuzují jen ty, kterým to není lhostejné, zda je někdo posuzuje, či ne.
V boji proti pokušení jsou nezbytné tři věci: modlitba, abychom jasně viděli, svátosti, abychom zůstali silní a bdělost, abychom mu předcházeli.
Když chce ďábel někoho zničit, začne tím, že u něho vzbudí velký odpor k modlitbě.
Kdybychom milovali Boha, byli bychom šťastní, že můžeme trpět z lásky k Tomu, který chtěl trpět za nás.
Peklo má svůj pramen v dobrotě Boží. Zavržení budou říkat: „Ach, kdyby nás Bůh tak nemiloval, trpěli bychom méně, peklo by bylo snesitelnější!...“ Ale vědí, že tolik byli milováni! Jaká bolest.
Pokud nemáte lásku k Bohu, jste jako chudí žebráci. Jste jako strom bez květů a bez ovoce.
Kdybychom znali hodnotu oběti mše svaté, s jakým velkým zaujetím bychom se jí účastnili?
Člověk nemá o sobě mluvit ani v dobrém ani ve zlém.
Diecézi je možno obrátit tehdy, když všichni faráři budou svatí.
Jsou dvě cesty do bídy: práce v neděli a krádež.
Na světě je nám ukryto nebe i peklo: nebe, poněvadž, kdybychom znali jeho krásu, chtěli bychom se do něho za každou cenu dostat, jistě bychom klidně i opustili svět. Skryto je i peklo, protože, kdybychom znali jeho muka, udělali bychom cokoli, abychom do něj nepřišli.
Proč je tolik vlažných, nestálých a lhostejných lidí? Protože se každý den nevěnujeme rozjímání.
Pomlouvající je podobný housence, která leze po květech – zanechává na nich svůj sliz a tím je zhnusuje.
Bůh chce naše štěstí, my ho však odmítáme. Kdyby šlo o náš majetek, co všechno bychom byli schopní udělat? Ale když jde o naši duši, neuděláme nic.
Ďábel pokouší jenom tu duši, která chce opustit hřích a tu, která žije ve stavu milosti. Jiné už mu patří a ty nepotřebuje pokoušet.
Nikdy nebyl žádný zavržen proto, že udělal příliš mnoho zlého, ale mnozí jsou v pekle pro jediný smrtelný hřích, kterého nechtěli litovat.
Nesnažte se líbit všem, nesnažte se líbit některým, snažte se líbit Bohu!
Šťastní na tomto světě jsou jedině ti, kteří mají pokoj v duši; mezi trápením života zažívají štěstí dětí Božích.
Bůh mi neodepřel nic z toho, o co jsem prosil – s výjimkou těch věcí, o které jsem prosil pro sebe.
Znakem, podle kterého je možno poznat vyvolené, je láska, tak jako je znakem zavržených nenávist. Žádný zavržený nemá rád jiného zavrženého.
Osoba pyšná věří, že všechno, co dělá, je uděláno dobře. Chce vládnout nad všemi, kteří s ní mají něco do činění; má vždycky pravdu. Vždy věří, že její náhled je lepší než pohled druhých.
Nejlepší způsob, jak pochopit mši svatou, je spojit se s knězem ve všem, co říká, sledovat, pokud možno všechno, co dělá a nechat se prostoupit živými city lásky a vděčnosti. Tuto metodu je třeba zachovávat.
Když se rozhoduješ pro hřích, pohlédni na kříž a poslyš, jak se tě Pán Ježíš ptá: „Ty se chceš připojit k mým nepřátelům?“
V hodině smrti nám řekne dobrý Bůh: „Proč jsi mě urážel, když jsem tě tolik miloval?“ Ach, kdo může pochopit ono bláznovství, urážet drahého Boha, který nám činil a činí jen to nejlepší a poslouchat ďábla, který stále hledá, jak by nám mohl uškodit a uvrhnout nás do záhuby?!
Jak je to smutné, když je duše ve stavu hříchu! Může v tomto stavu zemřít a v každém případě nic z toho, co dělá, není záslužné před Bohem.
Bázeň před křížem je náš největší kříž.
I kdybych sesbíral srdce všech matek celého světa do jednoho velkého srdce, byl by to jen kousíček ledu vzhledem k Její mateřské lásce.
Zasloužili bychom si, abychom se už nesměli modlit. Bůh však ve své lásce nám dovolil, že s Ním mluvit smíme.
Dobrou modlitbou můžeme rozkazovat nebi i zemi.
Závistivý se chce vždy vypínat vzhůru, svatý se chce vždy ponižovat.
Ti, kteří nemají víru, mají duši více zatemnělou než ti, kteří nemají oči.
Zdá se nám, že se nehýbáme z místa, a přece kráčíme velikými kroky blíž k věčnosti, jako pára.
Velkým neštěstím je to, že se neutíkáme k tomuto Božskému pokrmu, abychom překonali ubohost života. Podobáme se člověku, který umírá hladem u bohatě prostřeného stolu.
Známkou vyvolených je láska, jako zavržených nenávist.
Nikdy se neptejme, odkud pocházejí zkoušky, jsou od Boha. Dává nám tím šanci, abychom prokázali svou lásku.
Při posledním soudu k nám jednou mnozí přistoupí s výčitkou: „Kdybyste na naše urážky odpověděli dobrotou a laskavostí, nemuseli jsme dnes být zavrženi.
Všechno dělejte svorně pod pohledem dobrého Boha! Stačí pomyslet, že On všechno vidí, o všem má přehled!
Kdybychom správně pochopili svůj úděl, mohli bychom skoro říci, že jsme šťastnější než všichni svatí v nebi. Oni žijí ze svých úroků, nemohou získat už nic víc, zatímco my můžeme svůj poklad každým okamžikem rozmnožit.
Bůh je víc dobrý než ďábel zlý. To On mě chrání.
Hřích zatemňuje ducha a zavírá oči i srdce.
Kdyby měli ubozí zatracenci čas, který my ztrácíme, jak dobře by ho využili! Kdyby měli jen půl hodiny, za tu půlhodinu by se peklo vyprázdnilo.
Jen věčná příprava a věčné děkování by stačily k tomu, abychom dost ocenili jedinou mši svatou.
Komentáře