Tak mnoho knih, tak málo času.
Hudba je vždycky komentářem ke stavu společnosti a krutosti na jevišti jsou určitě mírné ve srovnání s těmi, které v našem jménu provádí vláda.
Existuje více hlouposti, než je vodíku ve vesmíru, a má delší trvanlivost.
Já totiž jsem toho názoru, že dějiny naší doby se zachovávají přesněji na deskách, než v historických knihách.
Vedeme krotkou válku s netečností. Nevím, jak jste na tom s netečností tady u vás, ale u nás, kluci a holky, jí máme fůry. Hodně z toho, co provozujeme, má lidi naštvat na tolik, aby aspoň na chviličku zpochybnili svoje prostředí a chtěli s ním něco udělat. Dokud okolní svět necítíte, nedělá vám starosti, nemůžete ho taky v ničem změnit. A něco se udělat musí, než Amerika uškrtí svět a nasere mu na hlavu.
Kdyby vzali tu nejvíce improvizující kapelu světa, na jeviště, někteří lidé v jevišti by říkali: „Jo, ale kde je automatickej bubeník?“
Rockový žurnalismus je to, když lidé, kteří neumějí psát, interviewují lidi, kteří neumějí mluvit, pro lidi, kteří neumějí číst.
Disko hudba slouží k tomu, aby se nudní a nezábavní lidé měli kde scházet, opít a následně rozmnožit.
Přežijí jen nudní a tupí!
Život je jedna velká žranice, vládne světu z radnice.
Jemně a sračkovitě, jemně a sračkovitě. Naservírujte jim to jemně a sračkovitě, protože tak to chce americké mládí mít, americké mládí nic lepšího nezná.
Ronald Reagan byl zvolen prezidentem, protože si nikdo neudělal čas mu v tom zabránit.
Koncepce „rockového kytarového sóla“ v osmdesátých letech byla pořádně zredukována na Vídli, Vídli ví udělej obličej, drž kytaru, jako by to byla tvoje klobása, namiř ji k nebesům a snaž se vypadat, že fakticky něco děláš.
Komentáře