Záhadná zvířata

0

Každoročně lidé z celého světa hlásí setkání se zvířaty, která jsou neznámá pro zoology, či jejichž existence je tak nejasná, že lidé, kteří jsou nějak spojeni s takovým setkáním, jsou zpravidla podezíráni z podvodu či halucinace. V některých případech patří zvířata, s kterými se lidé setkali ke známým živočišným druhům, ale objevují se na tak netypickém místě, že jejich zpozorování jsou podezřelá. Pro všechny případy je charakteristický nedostatek objektivních důkazů: to znamená, že nebyla nalezena žádná těla, o fotografických či jiných podobných důkazech lze zpravidla diskutovat. Dalším charakteristickým rysem (jenž je přítomen i u pozorování UFO) bývá silný dojem na straně pozorovatelů, že jejich setkání mělo snovou podobu.

V přehledu těchto jevů definují autoři Janet a Colin Bordovi pět hlavních kategorií zvláštních stvoření. Jsou to: jezerní obludy, přízrak černých psů, gigantičtí ptáci a ptačí muži, "velké chlupaté obludy" (BHM z anglického "big hairy monster") a velké kočky, které zanechávají stopy, avšak nelze je chytit.

Dobře známé příklady jsou popsány leckde. Lochnesská obluda je pouze jedním z mnoha příkladů; zdá se, že Sněžný muž má bratrance po celém světě; "Noční muž" není pouze "ptačí muž", o němž se v poslední době hovoří.

Začněme s jezerními obludami: existuje o nich více jak 300 zpráv z celého světa, z Afriky, Austrálie, Ruska, Kanady a USA. Zdá se, že irská jezera, zvláště v Galway (zde jich je přes dvacet) jsou plná oblud. Přes dvacet skotských jezer, mimo jezera Loch Ness, údajně hostí jezerní obludy.

Jedno skotské náhodné setkání s nelochnesskou jezerní příšerou se přihodilo v srpnu 1969 dvěma rybářům lovícím v jezere Loch Morar: jakési hrbaté stvoření dlouhé přibližně dvacet pět stop a mající hrubou špinavou kůži, napadlo jejich motorovou loď. Duncan MacDonnell, jeden z rybářů, zlomil veslo, když se pokoušel ono stvoření odrazit. Bill Simpson na vystřelil z pušky a viděl, jak se stvoření pomalu potápí a odplouvá pryč. "Nechci se s tím znovu setkat," prohlásil Simpson později, "Měl jsem strach". V průběhu minulého století byly podány zprávy o třiceti třech pozorováních "Moragu": jezero Morar je hluboké přes tisíc stop a patří do skupiny jezer ležících na západním pobřeží. O celé této skupině jezer existují zprávy týkající se pozorování příšer.

Když F. W. Holiday zkoumal v Connemara zprávy o irských vodních příšerách zvaných peiste (neřád), sdělila mu knihovnice Georgina Carberryová, že ona a ještě další lidé viděli v roce 1954 v Lough Fadda jakési stvoření. Carberryová popsala, že se tělo onoho tvora "celé pohybovalo", že se "podobalo červu" a "plazilo se" a že ještě čtyři týdny po tomto setkání se jí tato noční můra vracela. Podobně i žena, jež vyfotografovala mořskou příšeru Morgawr ve Falmouth Bay v Cornwallu, prohlásila, že se jí "nelíbil způsob, jakým se obluda pohybovala" Tuto obvyklou reakci svědků jezerních nebo mořských oblud tedy automatický odpor a vnímání skutečného dábla, připomíná jedna ze starých anglických legend o dracích, legenda popisující "ohavného červa", nebo welšská legenda o okřídleném dvounohém drakovi z jezera Cynwch.

Pokud je příšera spatřena na zemi (tak jako byla spatřena Nessie), plazí se "odpornými, kradmými pohyby... škubá svým tělem a podivnými hrby... a nechává za sebou slizkou stopu". Takový odpor, hrůza a respekt jsou ověřeny u mnoha pozorovatelů jezerních příšer po celém světě od jezera Okanaga v Britské Columbii až po jezero Labynkyr na ruské náhorní rovině Sordongnokh.

Záhady kolem těchto zvířat tvoří očividný nedostatek potravy dostupné v mnoha jezerech, která zvířata údajně obývají či kde byla viděna; rovněž se zdá obtížné ta zvířata vyfotografovat a samozřejmě je ještě mnohem menší pravděpodobnost nalezení hmotných důkazů jejich fyzické existence. Některé teorie, pokud jde o jejich původ a charakter čerpají ze zpráv o Lochnesské příšeře.

Příšery vypadají zpravidla jinak než hmotně a jejich pozorování jsou kupodivu závislá (stejně tak jako u některých typů duchů) na mentálním stavu pozorovatele. Teorie, že příšery a další "cizí zvířata" jsou fantómy, je zdůrazněna fenomenem "černého psa" spojeného v Anglii se hřbitovem, starými zelenými cestami, megalitickými lokalitami a spojnicemi. Často jsou spojováni s předtuchou smrti, obyčejně se objevují a mizí na stejných místech, a ve stejnou denní či noční hodinu, jako by tam byly zaznamenány magnetofonovým zápisem.

Mnohá pozorování po celém světě, pozorování obrovských ptáků a zvláště ptačích mužů tajuplných okřídlených stvoření s jistými lidskými rysy vytvářejí dojem, že taková stvoření jsou paranormální. V případech ptačích mužů jako "Jerseyský ďábel", "šeredné" létající stvoření s dlouhým úzkým ocasem stvoření, které mnoho lidí spatřilo během roku 1909 v New Jersey, nebo (přímo odpudivý) Mothman s rudýma očima, znepokojující Západní Virginii v roce 1966, je velmi těžké popřít paralely se středověkými vyprávěními o démonech. Pozorování, při kterém svědek viděl, jak se ocas Jerseyského ďábla dotkl železničního elektrického vedení a zmizel ve výbuchu, který roztavil dvacet stop kolejí, nabízí stejný druh elektrické anomalie jako té, jež se vyskytuje při pozorování UFO a černého psa.

Ve srovnání s výše uvedenými stvořeními jsou méně znepokojující celosvětová pozorování chlupatého opičího muže yettiho v Nepálu a Tibetu; Velké nohy (Big footBarmanu v Pakistánu a dalších více než 3000 pozorování; a jiných nepojmenovaných velkých chlupatých opičích mužů v Africe či kdekoli jinde. Yowie, kterého viděli v roce 1912, měl tvář "jako opice nebo muž, neměl čelo a bradu, velký, od ramen po boky jednolitý trup a paže, které dosahovaly téměř ke kotníkům". Ze všech koutů světa je známo mnoho popisů, které směřují k to mu (i když zní jakkoli nepravděpodobně), že BHM jsou přírodním fenomenem, jsou těmi, kdož z našich antropoidních předků v různých formách přežili ve vzdálených oblastech. Přežili proto, že měli dost rozumu, aby se vyvarovali homo sapiens, jak jen to bylo možné. Pokud tomu tak bylo, kdo jim to může vyčítat V Británii existuje (a je to pochopitelné) jen pár zpráv o BHM; i když Velký Šedý Muž (Fear Liath Mhór) z Ben Macdhui ve skotských Cairngorm Mountains očaroval nemálo horalů bloudících v zimních mlhách.

Pokud se týká pozorování velkých koček, ta začala v Anglii v roce 1962, když se poprvé objevila "Surreyská Puma" a naháněla lidem strach a napadala zvířata na farmách. Pumu vidělo mnoho lidí, ale nikdy nebyla chycena. Do roku 1964 bylo hlášeno tak mnoho pozorování, že jejich jediným logickým vysvětlením se zdál útěk ze zoo. Žádná taková událost nebyla hlášena.

Otisky pracek v písku vypadaly jako otisky pumy; bylo slyšet strach nahánějící skučení; ale všechny pokusy najít a chytit ono zvíře byly neúspěšné. Lidé se zákonitě dovolávali i teorií s paranormálním nádechem: časové posuny, způsoby myšlení, Bermudský trojúhelník jako typ mezidimenzního víru. V roce 1973 přehled pozorování záhadných koček v Bournemouthé oblasti ukázal (stejně tak jako u černých psů), že všechna pozorování se odehrála blízko spojnic.

Nicméně přinejmenším v severním Skotsku existuje neznámý typ velké, divoké, volně žijící kočky. V jednom z posledních případů byly dvě takové kočky zastřeleny na Grampionském pozemku: jejich těla byla poslána do londýnského Muzea přírodních věd k identifikaci. Na zmíněná těla se nehodil žádný popis divokých koček toulajících se po Highlands. Možná, že přežily jako kočky Wangye, pojmenované podle místního kopce "Wangye".

V každém případě je hloupé předpokládát, že cosi je "paranormální", když lidská neznalost je stále více běžná než si chceme připustit. Tyhle kočky prostě přežily, aniž by byly pojmenovány.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře