templáři

Templářský řád byl založen v Jeruzalémě přibližně v roce 1118. Od svého založení až do záhadného konce v roce 1307 ukrýval tento mocný řád křižáckých mnichů tak dokonale své pravé cíle, že dodnes zůstaly zahaleny rouškou tajemství. Dnes je vliv templářů, skutečný či imaginativní, patrný ve svobodném zednářství a jiných semiokultních řádech…

Řád zaniknul, protože se stal příliš mocným. Měl svou vlastní flotilu i přístavy, bankovní servis pro evropské krále - zkrátka přerostl sám sebe. 13. října 1307 dal zajmout francouzský král Filip Sličný tolik templářů, kolik jich mohl najít. Ale ti, kteří byli chyceni, nebyli obviněni z civilních zločinů nýbrž z celé škály zločinů kacířství. Pod hrozbou inkvizičního mučení je obvinili z popírání Krista, znesvěcování kříže, prznění mše svaté, zbožnění idolů (Baphomet: hlava), také z rituální vraždy, nemorálnosti, obscénního líbání a z nošení heretického meče (stejně jako kataři a čarodějnice).

Poslední velký mistr řádu Jacques de Molay zemřel na hranici v Paříži roku 1314. Prý před svou smrtí vyzval krále Filipa a papeže Klementa V, aby ho do roka následovali před Boží stolici. Oba dva do roka zemřeli.

Přesto mnoho templářů uniklo. Kam? A kdo je varoval A proč? Tajemství jejich osudu leží stejně hluboko jako tajemství jejich původu ve Svaté zemi.

Guillaume z Tyre (první "historická autorita", která se o nich zmiňuje) v roce 1180 zaznamenává, že Řád chudých rytířů Kristových a chrámu Šalamounova byl založen v Jeruzalémě v roce 1118 francouzským rytířem ze Champagne, Hughuesem de Payens, a jeho osmi společníky. Přijeli bez ohlášení do paláce jeruzalémského krále Baudouina I a žádali aby byli uznáni jako řád, který "udržuje cesty a silnice bezpečné..…. a hlavně dbá o ochranu poutníků". Král jim věnoval jedno křídlo královského paláce - onu část, která byla postavena na místě zbouraného Šalamounova chrámu. Odtud pochází jejich jméno Templářští rytíři. Tak tito chudí rytíři, jimž se dostalo požehnání jeruzalémského patriarchy, dostali všechno, co chtěli. Tak o tom vypovídá Guillaume.

Měli být tak chudí, že museli sdílet koně, když vyjížděli za ochranou poutníků (odtud dobře známá pečeť templářů). Byli zaslíbeni chudobě, zdrženlivosti a poslušnosti. Historik jejich současnosti, Fulk de Chartres, se o nich však nezmiňuje. Přesto v roce 1128 sv. Bernard, opat z Clairvaux a hlava nového řádu cisterciáků, vydal traktát "Ke chvále nového rytířstva". V roce 1130 se Hugues de Payens vrátil z Palestiny do Evropy s doprovodem 300 rytířů. V roce 1139 papež Innocent II. (kdysi jeden z mnichů sv. Bernarda) zprostil templářské rytíře poddanství jakékoliv moci kromě papežské. Proč?

Zatím opat Suger od sv. Denise (Paříž) nechal přestavět kostel novém slohu. Později byl tento sloh nazván "gotickým". Vyznačoval se špičatými oblouky a vznosnými opěrnými pilíři, jež přitahovaly oko i duši směrem vzhůru. Tento styl nebyl odvozen od předcházejícího románského slohu spočívajícího v těžkých kruhových obloucích a válcových klenbách.

V Evropě se zahrocené oblouky poprvé objevují v italském benediktinském klášteře Monte Cassino postaveném v letech 1066-71, to znamená dvě desetiletí před první křižáckou výpravou. Geometrie byla islámská nauka stejně jako tehdejší astronomie a alchymie. Zdalipak nebyly křižácké výpravy (veřejně proklamované jako válka proti islámu) také trochu hledáním kulturního růstu? Někteří zastávají názor, že Hugues de Payens byl tajně pověřen (snad sv. Bernardem?), aby založil řád nikoliv na ochranu poutníků, ale k očistě ezoterických znalostí včetně principů "nového" gotického slohu.

Jestliže byl řád templářů založen, aby spolupracoval s nevěřícími, není divu, že opředení tajemstvím stále trvá. Zcela určitě východní dualismus brzy pronikl do filozofie templářů. Není možné, aby s tím oni nebo jejich sponzoři nesympatizovali.

Jejich volnomyšlenkářství a rychlý růst bohatství i moci vypovídá o tom, že v tom byli podporováni. Dokud trvali křižácké výpravy, byli v bezpečí a mohli hrát svou dvojroli - veřejně křesťanskou a tajně pohanskou.

Jejich doktríny byly přinejmenším neortodoxní. A za druhého křižáckého tažení vykazovali nadšení téměř sebevražedné. Nevzdali se, bojovali až do smrti. Chovali se téměř jako dualisté pohrdající pozemským životem. Další klíč ke skutečným názorům templářů může spočívat v tom, že růst moci templářů časově souhlasí s růstem dualistické sekty katarů v Provenci a také se vznikem trubadúrské romantiky rytířství, jež idealizovalo ženu. Předkřesťanské pohanské filozofie se lehce zahalily do křesťanského hávu s pomocí krále Artuše a mýtu o grálu.

Teprve nedávno se objevila hypotéza, že templáři jsou militantním křídlem mnohem staršího mystického společenství Prieuré de Sion (Modlitba ze Sionu), jež bylo vytvořeno, aby chránilo a zastupovalo zájmy těch, kteří vzešli z merovejské dynastie a prohlašují o sobě, že pocházejí od Krista a Máří Magdaleny.

Francouzští templáři prohlásili v roce 1308 při procesu, že "Kristus je falešný prorok" a že nevěří na kříž, neboť "je příliš mladý". Jejich víra je zřejmě předkřesťanská. Baphomet - neboli vousatá hlava, kterou zbožňují, implikuje totéž zbožňování hlavy u Keltů. Popírají ukřižování stejně jako kataři, kteří tvrdí, že Kristus neexistoval v tělesné podobě, že to byl "Svatý duch".

V roce 1208 papež Innocent III. kázal o křížové výpravě proti katarům. Za krvavé války byla založena inkvizice, která měla zatočit s kacíři, kterýžto úkol byl kompletně dokončen v roce 1244. Templáři přežili, ale jejich příliv totálně vyschl, když v roce 1291 Svaté pole padlo a Svatá země byla ztracena. Během dvousetleté existence křižáckých výprav pozapomněla Evropa na domácí války a templáři si mohli dělat, co je napadlo. Teď raison d'etre (z franc. "důvod bytí") pro jejich existenci pominul a byli vystaveni osudovému nebezpečí. Nebyli schopni asimilovat se v Evropě po křižáckých taženích. Znali islám, číslice i vědu, židovskou kabalu, tajemství Keltů i Druidů, jejich zapletení do dualismu navozovalo anarchizmus, neposlušnost králi nebo papeži. A co horšího, králům se nelíbilo, že si od nich mají půjčovat peníze, stejně jako se prostému lidu nelíbila jejich arogance. Konečně byli slabí. V roce 1307 je Filip napadl. Důvody byly stejné jako když o 228 let později napadl Jindřich VIII. v Anglii kláštery - peníze a politická moc.

Mnoho templářů bylo varováno předem a uprchlo. Jedna teze je, že uprchli do Skotska a že se skotské svobodné zednářství rozvinulo právě pod jejich vlivem. Vikomt Dundee zabitý v bitvě u Killiecrankie v roce 1689 měl na sobě pod brněním templářský kříž.

Ale po více než století neznamenal jejich mysticismus téměř nic ve srovnání s jejich rolí skoro mezinárodní společnosti, jež vlastní přístavy, flotilu a banky. Vynalezli šeky, byli vyňati z placení desátků, ale zavedli své vlastní. Zodpovídali se jedině papeži a žili v poměrně osamělé nádheře nenáviděné všemi ostatními. Přežili nikoliv kvůli ideálům rytířství, jejichž nositeli byli, ale kvůli mystériu, které stále doznívá.

Komentáře Templáři, templářští rytíři