Magie, Kirké

Magie je umění, které působí na vnější svět (a kouzelníkovu vlastní mysl) vůlí a představivostí. V této souvislosti je "imaginace" duševní schopnost vytvářet si představy objektů nebo entit, které momentálně smysly nevnímáme. "Vůle" působí na úmysl, směrována a soustředěna vědomím. Tak magie vyvolává jasné duševní obrazy, soustředěním je uchovává a promítá je (různými prostředky uzpůsobenými podržet a zvýšit soustředění) do skutečnosti.

Podstata tohoto prastarého systému tkví ve víře, že vnější svět reflektuje vnitřní duševní světy a že vnější efekty vycházejí ze sil jež mají původ v duševním světě, uvnitř něhož člověk (angl. man, ze sánskrtského manas, "mind") údajně existuje. Identifikací s těmito silami a jejich vyvoláním (vizuálně představované anděly, démony, apod.) lze dosáhnout žádoucího účinku. Protože jsme neustále rozptylováni požadavky vnějšího materiálního světa, je naše vnitřní vnímání obvykle příliš uzavřené nebo rozptýlené. Úspěch v magii je potom závislý na přípravných ritech a očištění mysli, soustředění se na představivost a směrování vůle.

Magická praxe je velmi starodávná a zřejmě představuje první pokus lidstva zmocnit se mentálně kontroly nad vnějším světem. Tudíž jeskynní malby jelenů, bizonů a jiných zvířat nalezených v Lascaux byly malovány s magickým záměrem. Tím, že namaloval obraz zvířete, snažil se umělec-lovec "uvěznit" jeho duši (a ztotožnit se s ní) a přivolat úspěšný lov. Základní praktiky se od té doby nezměnily. Aby někomu ublížil, používá kouzelník "černé" magie voskovou figurku té osoby pokud možno ještě vylepšenou odstřižky jejích vlasů nebo nehtů. Poškození loutky způsobuje pomocí sympatetické korespondence ublížení skutečné osobě. Zlý záměr je posílán prostřednictvím představy. Je-li však síla obětí samou nebo jejím ochráncem odvrácena, obrací se proti mágovi stejnou měrou. Síla, jež ztratila původní směr, se musí někam podít.

Používání krvavých obětí nebo sexuálních rituálů v některých typech magie nemusí nutně znamenat zkaženost. Spíše se jedná o poznání, že normálně nepřístupné schopnosti lze tímto způsobem nejefektivněji vyvolat. Úvahy o morálce (stejně jako ve vědě při aplikaci atomové teorie) mohou vést k nepoužívání některých praktik jako příliš nebezpečných nebo z etického hlediska nevhodných. Ale tato starostlivost sama o sobě nijak nezmenší působivost těchto metod. Básník Robert Graves jednou řekl, že lidé podvědomě využívají magii jako pomůcku při svádění. Soustředí svoji vůli a představivost na překonání vůle svého vyvoleného, aby dosáhli sexuální jednoty. V tomto smyslu byl Gurdjieff schopen vědomě zaměřovat svou vůli, jak potvrdila americká spisovatelka, která seděla přímo naproti němu v restauraci. Začal zvláštním způsobem vdechovat a vydechovat a když jsem se mu podívala do očí, řekla "najednou jsem měla pocit, jako by přímo uhodilo do centra mé sexuality. Bylo to brutální!"

Stan Gooch předpokládal, že magie a psychické síly jsou spojeny se "starým mozkem" neboli cerebellem a byly zvláště dobře vyvinuté u člověka neandrtálského. V každém případě jsou tyto schopnosti považovány za "lunární" neboli schopnosti pravé mozkové hemisféry, případně přinejmenším směrované přes pravou mozkovou hemisféru. Je-li tomu tak, není divu že "magie" je popírána levou "solární" hemisférou, to jest rozumem, který pracuje pomocí dedukce a manipulace nikoli pomocí indukce a imaginace. Věda a magie - obě discipliny se snaží ovládat přirozený svět, ale každá postupuje prostředky tak neslučitelnými jako je den a noc. Snad někdy přijde doba kdy se budou navzájem doplňovat.

Crowley definoval "magii" jako: "vědu a umění, jež způsobuje změnu v souladu s vůlí". Dion Fortune tuto definici poněkud upravila jako: "Magie je umění způsobit změnu vědomí v souhlase s vůlí." Tato druhá definice je dnes obecně uznávaná.

Komentáře Magie, umění způsobit změnu vědomí v souhlase s vůlí