Brzy, jazyk, nazývat se, letiště Václava Havla.

"Haló, to je Ústav pro jazyk český?"
"Hej, čo si želáťe?"

„Jak jsi mohl, Horáčku, napsat ve větě Hráli jsme si tvrdé Y?!"
Vždyť tam je podmětem my!”
„No právě, a my je tvrdé Y!”

„Jak jsi mohl ve slově Petr napsat malé P?”
„Myslel jsem tím malého Petra.”

Když učitelka diktuje diktát, je diktátorka.

Kurzíva je styl psaní, který se učí v kurzu.

Odhadovaná věc je věc zbavená hadů.

Opakem podstatného jména je nepodstatné jméno.

Pamatuj si, že žádná věta nezačíná tečkou,” poučuje prvňáka učitelka.
Vážně? Tak to mají v naší učebnici chybu. Píše se tam: Tečka je interpunkční znaménko.

"Pepíčku, řekni nám dvě zájmena!"
"Kdo? Já?"
"Výborně Pepíčku!"

„Řekni mi pátý pád od slova kočka.”
„Čiči.”

Synáček je bratr dcery áček.

Komentáře Vtipy o češtině