pejorativum

0
Co je pejorativum?

hanlivé slovo, negativně hodnotící


Pejorativum (z lat. peior, horší, a franc. péjoratif) znamená slovo, sousloví, gramatický tvar nebo jiný jazykový prostředek, které kromě věcné denotace vyjadřují též negativní hodnotící soud (například slovo zabití je neutrální, slovo vražda vyjadřuje postoj odmítnutí činu). Pejorativní příznačnost mohou mít slova různých slovních druhů. Pro označení pejorativ se používá též výraz dysfemismus, přejatý z řečtiny.

V češtině se používá též termín hanlivé slovo. Tímto termínem se zpravidla označují slova, která oproti ostatním pejorativům mají navíc emoční příznačnost, například urážlivý nebo vulgární charakter – mohou vyjadřovat například opovržení. Mnohdy jsou však termíny pejorativum a hanlivé slovo pokládána za synonyma.

V češtině se používá též termín hanlivé slovo. Tímto termínem se zpravidla označují slova, která oproti ostatním pejorativům mají navíc emoční příznačnost, například urážlivý nebo vulgární charakter – mohou vyjadřovat například opovržení. Mnohdy jsou však termíny pejorativum a hanlivé slovo pokládána za synonyma.

Některá pejorativa jsou základním spisovným výrazem pro daný jev (pro postojově neutrální vyjádření je pak nutné použít eufemizující opis či synonymum), jiná mají slangový charakter či jsou vnímána jako sprostá či hrubá.

Příklady pejorativ

  • huba - ústa
  • smrad - zápach
  • fízl - policista
  • bafuňář - funkcionář
  • feťák - narkoman
  • vrah - člověk, který provedl zabití jiné osoby v nesouladu s hodnotovým řádem mluvčího
  • sebevrah – člověk, který dobrovolně ukončil svůj život

Gramatické souvislosti pejorativ

Postojová nebo emoční příznačnost slova obecně nezávisí na jeho gramatické podobě. Přesto však existují i stylově příznačná slova, která jsou z neutrálnějších slov odvozována specifickými příponami, popřípadě je jimi zesílena postojová či emoční příznačnost kmene. Tytéž přípony však mnohdy mohou mít jinou expresivní příznačnost, často i domáckou nebo mazlivou, lidovou a hovorovou anebo neutrální, a příznačnost téhož slova se může krajově a nářečně lišit (například slovo Pražák je v Praze vnímané jako neutrální, zatímco na Moravě jako pejorativní).

Ve slovanských jazycích (například češtině nebo makedonštině) je pejorizační efekt někdy spojen s augmentizačními příponami – v češtině například -ák (hnusák), -an (křupan), -ec (blbec), -och (smraďoch), -ous (morous), -ouš (teplouš), -as (ťulpas), -oun (tupoun blboun, vrahoun), -our (Němčour), v ženském rodu -ice (babice, Zdenice), -inda (slečinda), -izna (babizna), -ajzna (tlamajzna), a ve středním -isko (jeho pejorativní náboj je však dnes minimální). Vladimír Šmilauer v roce 1940 psal, že pejorativní příznačnost je typická také pro slova tvořená z abstraktních substantiv pomocí přípon -ář, -ař (pobožnůstkář, tmář, bludař, svornostář, původně i pokrokář či samotář), zatímco slova odvozená těmito příponami od konkrétních substantiv (brzdař, loutkář) jsou většinou neutrální.

Změny příznačnosti

Některá původně neutrální nebo meliorativní slova a obraty mohou nabýt pejorativního významu. Stává se tak zejména v případech, kdy je obrat svým užíváním (zneužíváním) zkompromitován (bratrská pomoc, vůdce, vlast, soudruh, čest práci, uvědomělý, pravdoláskař) nebo pokud se hodnocení samotné označované věci změnilo k horšímu.

Naopak výrazy původně vytvořené jako posměšné a hanlivé se mohou časem stát neutrálními. Tak označení „gotický“ nebo „kapitalismus“ byla původně opovržlivá, stejně jako posměšné označení Big bang čili Velký třesk. Slova moderna a moderní měla ještě u Jungmanna jednoznačně pejorativní význam ve smyslu „cizorodý, cizácký, módní, německý, odvozený“, později byla chápána neutrálně (dnešní, nynější, nový – například u Nerudy), až nabyla jednoznačně meliorativního významu (kvalitativně nový a hodnotnější).



Zdroj: wikipedia.org

Slovník cizích slov, význam slova / co znamená:

Komentáře

?>