Čarodějnictví bylo ve středověku označení praktik, které byly buď pozůstatkem předkřesťanských náboženství, anebo byly součástí pověr a lidové víry. Křesťanství je všechny odsuzovalo jako dílo ďáblovo a v rámci pronásledování čarodějnic byl upálen velký počet mužů a žen obviněných z čarodějnictví. Středověcí kněží vypracovali skutečnou nauku čarodějnictví (ucelenou podobu dostala v Malleus malleficarum z roku 1487). Toto učení přisuzovalo čarodějnicím veškeré zlo světa, protože byly spolčeny s ďáblem a s jeho pomocí páchaly škodu. Při nočních čarodějnických sabbatech jak se v učení o čarodějnictví dále vyvozuje se čarodějnice mj. oddávaly pohlavnímu styku s ďáblem. Pak byly čarodějnice schopny škodit s jeho pomocí jiným lidem. Jejich vlivu byly připisovány zejména neduhy jako impotence, ale i nemoci lidí a zvířat. Podle dnešních poznatků nikdy neexistovali lidé, kteří by sami ze sebe věřili, že takové čarodějnice existují. Mnoho set tisíc, ba možná milionů obětí jde konec konců na vrub udavačství, kdy doznání byla vynucena bestiálním mučením. Kromě toho byli stále jako satanisté pronásledováni Židé nebo nemocní morem. Zlovolná hra pokračuje i dnes při pronásledování mnoha ezoteriků jako údajných satanistů (neosatanismus). Novodobé čarodějnictví je jakýsi druh náboženství, které uctívá síly přírody a kosmu a dává jim jména bohů a bohyň. Ti jsou pak oslavováni společnými rituály a obřady. Zakladatelem se stal koncem čtyřicátých let v Anglii Gerald Gardner (1884-1964). Ten se přitom jakožto člen O.T.O. dovolával učení Aleistera Crowleyho.

Komentáře Čarodějnictví