Stephen King

0

Život není opěrným pilířem umění. Je to přesně naopak.

Žena potřebuje muže stejně jako ryba kolo.

Záhadou vesmíru není čas ale velikost.

Učení vlastním příkladem je vždy nejmocnější výuková metoda.

Bůh nás vždy trestá za to, co si nedokážeme představit.

Žádný lidský instinkt není silnější, než pohlavní pud když je naplno probuzen a obrazy které ho probouzejí jsou emocionálním tetováním, které nás nikdy neopustí.

Smrt je záhadná, ale pohřbívání je tajemné.

Slovo je pouze vyjádřením významu; i když docela pasuje, nikdy plně nepopíše význam.

Slova mají váhu. Můžete se na to zeptat kohokoli, kdo pracuje ve skladu nějakého nakladatelství či velkého knihkupectví.

V každé situaci můžeš udělat tři věci. Můžeš se rozhodnout, že něco uděláš, můžeš se rozhodnout, že něco neuděláš - nebo se můžeš rozhodnout, že se nerozhodneš.

Psaní je magie, je to živá voda právě tak jako kterékoli jiné tvůrčí umění.

Psaní povídek se podobá spíš basketbalu nebo fotbalu: bojujete nejen s protihráči, ale také s časem.

Psaní, to je osamělá práce.

Život je jako páteční díl televizního seriálu. Dá vám iluzi, že všechno spěje ke konci, a potom v pondělí začnou stejné sračky.

Politika se mění pořád, příběhy nikdy.

Nejhorší okamžiky jsou vždy předtím, než začneš.

Jen nepřátelé mluví pravdu. Přátelé a milenci lžou neustále, neboť jsou polapeni v síti závazků.

Srdce jsou od toho, aby se lámala, názory od toho, aby se měnily.

Mozek vás občas vyvede na takové procházky - a když nechcete jít odvleče vás násilím.

Když jde o minulost, všichni si vymýšlejí.

Nejlepší maso je až na kosti.

Nejlépe lžeme, když lžeme sami sobě.

Důvěra nevinného je lhářův nejmocnější nástroj.

Přerušit komunikaci znamená zapomenout na záchranu.

Knihy jsou neobyčejně přenosná magie.

Úlohou beletrie je objevit pravdu pod sítí lží příběhu.

Na světě je spousta dobrých knih. Nemusíme ztrácet čas těmi špatně napsanými.

Detaily dodávají románu prostor a bohatost. A ty já - jako čtenář - mám rád.

Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou.

Čím kratší kniha, tím méně kravin.

Jsem pomalý čtenář, ale většinou se dostanu za rok přes sedmdesát nebo osmdesát knih, většinou beletrie. Nečtu je, abych studoval řemeslo, ale protože mě to baví.

Kniha bez příběhu je jako člověk bez duše.

Amatéři sedí a čekají na inspiraci, zbytek nás se prostě zvedne a jde pracovat.

Nehandrkuj se kvůli kartám, jež ti přináší hra nebo život.

Vymýšlíme horory, abychom se vyrovnali s těmi skutečnými.

Gramatika není jen osina v prdeli, je to tyč kterou uchopíte, abyste své myšlenky zdvihli na nohy a přinutili je kráčet.

Gramatika není jen osina v prdeli, je to tyč, kterou uchopíte, abyste své myšlenky zdvihli na nohy a přinutili je kráčet.

Fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla existují.

Lidé si myslí, že musím být podivná osoba. Tak to není. Mám jenom srdce malého chlapce. V zavařovačce na pracovním stole.

Monstra jsou skutečná a duchové také. Žijí uvnitř nás a někdy vyhrávají.

Čtení je tvůrčím centrem spisovatelova života.

V Mejisu se říká, že čas je tvář na vodě.

Čas je mýtus a smrt je jen sen.

I zastavené hodiny mají dvakrát denně pravdu.
(Zelená míle)

Pokud nemáte čas na čtení, nemáte čas (nebo prostředky) na psaní. Jednoduché.

Čas vezme všechno, ať chceš nebo ne.

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Bůh říká: "Vezmi si, co chceš - a pak za to zaplať."

Vždycky je těžké tišit bolest, kterou jsem sami nepocítili.
(Temná věž)

Bílá barva je nedostatkem paměti.

Násilí coby způsob řešení problémů se vine povahou lidstva jako červená niť.

Jsem literárním ekvivalentem Big Maca a hranolek.

Ze špatného spisovatele není možné udělat schopného.

Představa “společenského popíjení” mi připadá neuvěřitelná – když se nechcete opít, proč si nedáte colu?

Člověk by neměl mít moc velkou kocovinu, když sedí u smrtelné postele své matky.

Nejjednodušší odpovědi nejsou vždycky pravdivé.

K prázdné stránce nesmíte přistupovat s lehkým srdcem.

Psaní románů je trochu jako baseball, při kterém hra pokračuje tak dlouho, jak je nutné, i když to znamená dvacet směn.

Ti, kdo hovoří sami se sebou, mají žalostnou společnost.

Mé dětství je zamlžená krajina, ve které se občasné vzpomínky objevují jako jednotlivé stromy…takové, co vypadají, jako by vás chtěli popadnout a sežrat.

Jazyk nemusí vždycky nosit kravatu a naleštěné polobotky.

Alkoholikové si kolem sebe stavějí ochranné zdi, tak jako si Holanďané stavějí hráze.

Když ze mě uděláš blbce jednou, měl by ses stydět ty. Když ze mě uděláš blbce podruhé, měl bych se stydět já. Když ze mě uděláš blbce potřetí, měli bychom se stydět oba.

Hrát na kytaru moc neumím a stepovat už vůbec ne, ale psát umím.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře