Ze spokojenosti vychází nejvyšší štěstí.

Ovládající mysl, zrozená z osvícení, zůstává nedotčená touhou.

Jóga je ovládnutí činnosti mysli. (Zastavení proměn myslícího principu.)

Bůh je Jediná Nejvyšší Bytost nedotčená utrpením ani tužbami, či konáním a jeho následky.

Tamas, Radžas a Sattva jsou úrovně, kde je utajena budoucnost a minulost. Pouze přítomnost je projevena.

Jama, Nijáma, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dháraná, Dhjána a Samádhi je osm stupňů jógy.

Když je úsilí mocné, dostaví se úspěch okamžitě.

Soustředěním na Měsíc poznáš planety.

Ti, kteří se zbavili připoutanosti k tělu, nebo splynuli s přírodou, vrátí se do tohoto stavu v dalším zrození.

Trvalou praxí, zastavením veškeré mentální aktivity, přichází Asampradžňáta Samádhi, ve kterém si mysl uchovává pouze neprojevené dojmy.

Ovládnutím živlů se dostaví schopnost umenšovat a násobit svoji velikost a tělo jógina se stane nezničitelným.

Potlačením rozptylujících vjemů mysli a zesílením vědomého ovládání mysl přilne k procesu kontroly a ovládá vjemové modifikace.

Praxí se dosáhne Sampradžňáta Samádhi, jež jest stavem vědomého osvícení, ve kterém je mysl smísena s vědomím citu (Savitarka), nebo s vědomím rozlišování (Savičára), a vědomím radosti (Sánanda), či s vědomím osobnosti (Sasmita).

Meditační praxí odstraníme nečistoty, a světlo poznání zazáří. (Následkem rozlišování.)

Rozplynutí hodnot, stavů a vlastností v jejich zdroji, když nezůstává již ničeho, čeho by bylo možno dosáhnout, je OSVOBOZENÍM.

Minulost i budoucnost existují ve skutečnosti stejně jako přítomnost, ale nevnímáme je, protože dlí na jiné úrovni.

Automatickým důsledkem sebepoznání je nejvyšší forma odpoutání. Je jím odřeknutí se třech stavů. (Tamas–nevědomost, Radžas–činorodost, Sattva–čistota.)

Soustředěním na Slunce poznáš svět.

Sedminásobné je poznání, jež se dostává jóginovi na posledním stupni vývoje.

Tři stupně (pozornost, spojení a osvícení) jsou mnohem niternější než předcházejících pět stupňů jógy.

Odpoutání je rozhodné odřeknutí se touhy po věcech, jež vnímají naše smysly.

Živly ovládneme soustředěním na jejich přirozenost, hrubost, jemnost, vztahy a smysl.

Praxe je trvalé úsilí o soustředění. (Odpoutání mysli od jejích proměn.)

Nevědomost odstraníme neustálým rozlišováním mezi Já a ne–Já.

Vzpomínka je připamatování si minulé zkušenosti.

Koncentrace je nutná k ovládnutí různých stupňů.

Touhy jsou souhrnem následků nevědomosti a marnivosti mysli a předmětu její tužby. Nejsou-li příčiny, nejsou ani následky.

Spánek je stav, v němž je zastaveno vnější vnímání.

Mysl bez nečistot a zábran dosahuje nekonečného vědění. Vše, co se na tomto světě zdálo být hodno poznání, je zanedbatelné.

Není-li nevědomosti, není ani propojení. Zrušení tohoto spoje odhalí nezávislost Diváka.

Sebeklam je představa sdělená slovy a odlišná od skutečnosti.

Zmatení je nesprávná představa o věci, jež neodpovídá její přirozenosti.

Soustředěním na vnitřní Světlo poznáš jemné, zvláštní a utajené.

Samjamou na samovolnou činnost mysli a nevnímáním svého těla odstraní se závoj clonící Světlo.

Zkušenost vzniká z vnímání, usuzování a pochopení.

Úspěšná koncentrace je přímým poznáním.

Bez ovládnutí mysli se Já–pozorovatel ztotožňuje s proměnami mysli: zkušenosti, zmatení, sebeklam, spánek a vzpomínky.

Touhy nemají počátek.

Příčinou tohoto spojení je nevědomost.

Když je mysl ovládnuta, Já nepohnutě spočine ve svém původním neproměnlivém stavu.

Ten, který vidí jasně, odmítá ztotožňovat mysl s Já.

Samjamou na vztah mezi tělem a vzduchem a meditativním ztotožněním s věcmi nepatrné váhy (pavučina apod.) budeš se moci pohybovati vzduchem.

Samjamou na sílu slona nebo jinou sílu zcela ji získáš.

Divák a viděný svět jsou tak propojeni, že pravá přirozenost každého z nich může být rozpoznána.

Pozornost, spojení a osvícení utvářejí koncentraci (Samjama).

Ta zaniká pro toho, kdo dosáhl osvobození, ale viděný svět zůstává pro ostatní, jsa obecným jevem pro všechny.

Protože vzpomínky a dojmy jsou identické, následky tužeb se uskutečňují automaticky, i když jsou vzdáleny dobou, zemí nebo inkarnací.

Samjamou na vztah mezi uchem a vzduchem získáš nadsmyslové sluchové vjemy.

Mysl je zbarvována nesčetnými tužbami, a protože mysl a tužby pracují společně, vyplývá z toho, že mysl pracuje pro někoho jiného (Diváka).

Samádhi je takový druh osvícení, ve kterém vnímání procesu spojení mizí a v mysli zůstává pouze vjemová podstata objektu.

Zkušenost z viděného světa existuje jenom pro Diváka.

Divák je plně ztotožněn se svým díváním. Ač je sám bezbarvý, jeví se jako zabarvený vzhledem k proměnám svého vnímání.

Dhjána je nepřerušované spojení mezi myslí a objektem.

Soustředěním na Samána, živý oheň, vytvoří se kolem tvého těla zářící světlo.

Soustředěním na přátelství, soucit a radost budeš v těchto oblastech vynikat.

Jóginův karman není světlý, ani tmavý. Karman ostatních lidí je buď světlý, temný nebo smíšený.

Vše viděné i Divák se obojí zrcadlí v mysli, a odtud ona bere na sebe všechny vnímatelné tvary. Tím může poznat všechno.

Hrubé, jemné, projevené a neprojevené jsou čtyři rozdíly mezi třemi stavy.

Ovládnutí Udána (nervového proudu, řídícího plíce a horní části těla) nemůže se jógin utopit ve vodě ani v močálu, zůstává nedotčen trny a může zemřít dle vlastní vůle.

Dháraná je upnutí mysli na jediný objekt.

Čistota, činorodost a nevědomost (Sattva, Radžas a Tamas) utvářejí viděný svět. Živly a smysly tvoří jeho rozdílnost. Radost a osvobození jsou cílem.

Jógin soustředěním na současný a budoucí karman pozná čas a příčinu své smrti.

Pratjáhára je obnovení původní čistoty mysli odřeknutím se vnějších objektů vnímání.

Příčinou utrpení je spoj (proces nazírání) mezi divákem a viděným světem, který je nutno přerušit.

Komentáře