Život se musí žít dopředu, ale pochopen může být jedině zpátky.

Víra není bezprostřední popud srdce, nýbrž paradox života.

Tyran umírá a jeho vláda končí. Mučedník umírá a jeho vláda začíná.

Subjektivita je pravda a pravda je subjektivita.

Smutek je ve skutečnosti založen na tom, že čestně a bez podvodů odráží čistě lidským způsobem, jaké je být dítětem.

Smutek je ve skutečnosti založen na tom, že čestně a bez podvodů odráží čistě lidským způsobem, jaké je být dítětem.

Existují dva způsoby podvodů: Věřit v něco, co není pravda, nebo nevěřit něčemu, co pravda je.

Mlčení jsou nástrahy ďáblovy; čím více se mlčí, tím strašnější je démon; ale mlčení je také společná dohoda mezi božstvem a jedincem.

Mé věčné vědomí je má láska k Bohu a ta je mi nade vše.

Ironie je kvalifikace subjektivity.

Celá Evropa spěje ke krachu...

Komu Bůh požehnává, toho také jedním dechem proklíná.

Bůh požaduje absolutní lásku.

Kdo miluje Boha, nepotřebuje ani slz, ani obdivu, v lásce zapomíná na utrpení, a zapomíná na něj tak dokonale, že mu na bolest nezůstane ani nejmenší vzpomínka - leda by mu ji připomněl sám Bůh.

Víra nejdříve prování pohyby nekonečné a potom konečné.

Nekonečná rezignace je posledním stadiem před vírou; kdo tento pohyb nevykonal, nemůže uvěřit.

Těžké je nalézt toho, komu bychom se mohli oddat, ale nevýslovně těžší je nemoci se oddat.

Máme-li se od velikánů opravdu něčemu přiučit, musíme si dát dobrý pozor na začátek.

Bojovat s celým světem je útěcha, kdežto bojovat sám se sebouje strašlivé.

Tomu, kdo se dal úzkou cestou víry, neporadí nikdo a nikdo mu neporozumí. Víra je div, ale přece z ní není nikdo vyloučen, neboť všechen lidský život se soustřeďuje ve vášni, a víra je vášeň.

Zahloubá-li se člověk sám do sebe, ze všeho nejdříve objeví sklon ke zlu.

Víra totiž není bezprostřednost původní, nýbrž nabytá. Původní bezprostřednost je estetická. Ale víra není estetika, a je-li, pak víra nikdy nebyla, protože byla pořád.

Životu se dá rozumět jenom zpětně – ale musí se žít dopředu.

Život nevylučuje žádného člověka, ani toho nejprostšího, a nikoho neošidí, neboť ve světě duchovním přijde zkrátka jenom ten, kdo šidí sám sebe.

Nazvěme tedy toto neznámé Bohem. Je to jen jméno. Chtít však dokázat, že toto neznámé je, rozum sotva napadne…

Vírou se ničeho nevzdávám, naopak vírou všechno získávám, a to ve smyslu slov, že ten, kdo má víru jako zrno hořčičné, může i hory přenášet.

Filosofie jedná nepoctivě, když víru haní a chce ji vyměnit za něco jiného. Filosofie víru nemá a nemůže ji dát, má však sama sobě rozumět a vědět, co nabídnout může. Nemá lidem víru brát, jako kdyby byla bezcenná.

Jen nízké povahy samy na sebe zapomínají a stávají se něčím jiným. Motýl úplně zapomene, že býval housenkou, a možná že zase zapomene, že býval motýlem, a to tak dokonale, že se třeba stane i rybou. Hlubší povahy nikdy samy na sebe nezapomenou, nestanou se ničím jiným ne tím, čím vždycky bývaly.

V duchovním smyslu je možné všechno, ale ve světě konečném jsou mnohé věci nemožné.

Víra je paradox, který je v stavu udělat z vraždy svatý a bohulibý čin; je i tím paradoxem, který Abrahámovi Izáka vrací. Myšlenka se ho zmocnit nemůže, neboť víra začíná právě tam, kde myšlenka končí.

Je-li nám víra vším, tj. tím, čím být má, pak, myslím, o ní můžeme hovořit bez nebezpečí v této době, jež sotva víru přehání. Jenom vírou, nikoli vraždou, se Abrahámovi můžeme podobat.

Nikdo nesmí lidem namlouvat, že víra je malá a snadná věc; je to naopak věc ze všech nejtěžší.

Komentáře