Ve Venezuele tvoří 40 % mužských psychiatrů homosexuálové.
Úlohou šílenců je zatemňovat soudním lidem rozum.
Láska = láska + strach, že jí ztratíme.
Veškeré zlo na světě pochází od slov.
Když se sklo roztříští, zkresluje. Nebo zraňuje, a to je ještě horší.
V reklamě originalita neexistuje. Všechno čerpáme z kolektivní psyché. A v tom spočívá klíč: prodat lidem něco, co už mají.
Psychiatr je lékař, který vždycky přichází pozdě.
Pravda je představení pro jednoho diváka.
I žití tíží. #palindrom
Náhody neexistují.
Cesta k ženám vede přes uznání a moc.
Láska otevírá tajné dveře ke zranitelnosti.
I v zaostalosti je krása. A teď nemyslím magický realismus.
Dům bez knih je jako hřbitov.
Jazyk se podobá elektřině, až na to, že lingvistika nemá žádného Nikolu Teslu.
Gotický žánr je určován prostředím.
Život kuřáka je vměstnán mezi dva klíčové okamžiky: první a poslední cigaretu.
Vychloubáme se těmi svými marxismy, existencialismy a mnoha dalšími ismy, a přitom jsme nedospěli ani k přesnému, pravdivému, hluboce uměleckému znázornění smrti.
Jedině hmatatelný a dokonalý zločin je působí.
Všichni umělci, dobří i špatní, žijí dvojí život. Jsou od základu pokrytci.
Ačkoliv je "Kniha noci" inspirována tragickými událostmi, které se ve Venezuele přihodily v posledních letech, jde o literární fikcí.
Stačí jeden pošuk a všichni ostatní to začnou dělat po něm.
Šílenci tíží svět přebytečným významem. Jsou to veliké plody, jež vyhnívají zevnitř.
Šílenec je člověk, který uvázne uprostřed, pod křížovou palbou smyslu a nesmyslu.
Vězeň ani světec na své zážitky nezapomínají. A skutečnost odhaluje svou bláznivou tvář v tom, že jak vězeň, tak světec si v nejzazším koutku své duše přeji vrátit se do svého pekla, jeden do žaláře, druhý na poušť.
Některé pravdy žhnou jako oheň a jen pár lidí je smí nést, mnoho dalších žár pohltí a jiní je mohou pouze sledovat.
Řeč je pouhé víření vzduchu a nezanechává po sobě žádné stopy.
Život dokáže být pořádně bezohledný, když hrstce mužů a žen vloží na ramena břemeno splněných snů.
Sex je neviditelné vlákno, které lidské bytosti spojuje na dálku. Vlákno, kterým se přináší neštěstí, které vymršťuje smutné myšlenky jako zbloudilé střely, co si nás vždycky najdou.
Pravda spaluje. Je to plamen, který oslepuje a spaluje. Hledáme ji, jsme odsouzení ji hledat, ale přejeme si nikdy ji nespatřit přímo. Proto se rozhodujeme mezi mnoha odlesky a občas nám stačí jen stopovat její světelný řetěz.
Povídat si je nebezpečné, rychle nás to s druhými sbližuje, a kdykoli můžeme kterýmkoli slovem šlápnout na minu, která vybuchne v jejich srdci.
Umění vyvěrá ze společnosti, z komunity!
Život není spravedlivý,.ani když nám vynahrazuje někdejší ztráty.
Faráři, čím míň toho vědí o životě, tím jsou moudřejší a ušlechtilejší. Zkušenosti člověka nenaučí vůbec ničemu.
Existují jen dva druhy umělců: umělečtí a umělí.
Palindrom dokáže dokonalým zrcadlením cesty tam a cesty zpět polapit hluboké pravdy a zrovna tak nesmírné hlouposti nebo moudré blázniviny.
Magicky realismus bídu nalíčil, navlékl do šatů a přidal ještě křídla. Gotický realismus na to jde z opačné strany: nachází pravdu a krásu, protože obnažuje a hloubí.
Z každého spáchaného zločinu něco vyzařuje a zákonitě to dál škodí.
Prostor nevědomí je alchymistická laboratoř obrazů.
Literatura je vyznáním neopětované lásky, které je vytvořeno tak, aby opětována nebyla.
Svět je pro umělce, a obzvlášť pro spisovatele, jenom záminka, umožňuje jim žít jejich druhý život. A tenhle druhý život bývá nejčastěji pokoj, kde se zavřou, aby se mohli vysmívat ostatním.
Není moudré vytrhávat šílence z jeho blouznění, neurotika z jeho rituálů nebo náměsíčníka z nočních vycházek.
Komentáře