Paul Valéry

0

Akt psaní vyžaduje vždycky do určité míry zříci se intelektu.

Nenávist slabochů není tak nebezpečná jako jejich přátelství.

Je nám vrozena pošetilá vlastnost považovat metaforu za důkaz, příval slov za pramen velikých pravd a samy sebe za proroky.

Báseň není nikdy dokončena, pouze opuštěna.

V propasti dějin je pro všechny dost místa.

Bůh udělal všechno z ničeho. Ale to nic prosvítá.

Kompetentní člověk je ten, kdo se mýlí podle pravidel.

Stárnout znamená zakoušet, jak se to stálé mění.

Bohatství je olej, kterým se mažou stroje života.

Přítomnost sousedů je jediná obrana národů proti nekonečné občanské válce.

Politika byla nejprve umění jak bránit lidem, aby si hleděli svých věcí. Později k tomu přistoupilo umění nutit lidi rozhodovat o věcech, kterým nerozumějí.

Historik dělá pro minulost to, co kartářka pro budoucnost. Kartářka je ovšem vystavena ověření, historik ne.

Být sám sebou!.. Ale stojím já sám za to?

Prostřednictvím člověka se nemožné protlačuje do skutečnosti.

Nemůžete říci světu ani tělu: nic po tobě nechci, nechtěj nic po mně.

Co vždycky a všichni brali jako pravdu, je skoro jistě falešné.

Jednoduché je vždycky mylné. A co není jednoduché, je nepoužitelné.

Věda je prostě souhrn receptů, které vždycky pomáhají. Všechno ostatní je literatura.

Chcete snad popřít, že některé věci působí anestetický? Že jsou stromy, které omamují, lidé, kteří vlévají sílu, dívky, které ochromují, oblohy, které berou dech?

Je-li řeč nesouvislá, vina spočívá na posluchači.

Člověk je krásný, výjimečný jen pro druhé! Je zas ti druzí ohlodávají!

Všichni lidé se vzájemně napodobují.

Vyjádření pocitu je vždycky absurdní.

Sázím se, že všichni myslí stále víc týmž směrem.

Vlastní myšlenku přespříliš oceňujeme podle výrazu, jimž ostatní sdělují myšlenku svou.

Pozornost většiny můžeme upoutat jen pomocí určité zábavnosti; pak ovšem jde o pozornost pasivní.

Trochu teologie lze najít ve všem.

Velcí lidé umírají dvakrát: jednou jako lidé, podruhé jako velcí.

Velká duše má jako znak tu slabost, že chce vytěžit ze sebe samé nějaký předmět, který by ji udivil, který by se jí podobal a který by ji uvedl do zmatku, aby byla čistší a neporušitelnější a jaksi ještě potřebnější než samo bytí, ze kterého ten předmět vzešel.

Když věnuji tento čas životu duše, dává mi to pak právo být po zbytek dne hlupák.

Každé umělecké dílo má posléze, když vyšlo z autorových rukou, svůj autonomní život, nezávislý na tvůrci, ba nezávislý i na jeho nejvlastnějších ideově uměleckých záměrech.

Jde o to, přejít od jedné nuly k druhé. – A v tom spočívá život.

Bolest je cosi velmi hudebního, můžeme o ní mluvit skoro stejnými výrazy jako o hudbě. Jsou bolesti hluboké a pronikavé, mají svá andante a furiosa, táhle tóny, fermaty, arpeggia, progrese – náhlé pomlky atd.

Jedinou nadějí pro člověka je objevit činné prostředky, jak umenšit, co je pro něho zlé, a rozmnožit, co je pro něho dobré, tzn. přímo nebo nepřímo poskytnout své senzibilitě možnost, aby působila sama na sebe, úměrně k sobě samé.

Pohrdám tím, co vím – tím, co mohu.

Člověk je úplnější než jeho život a činy.

Duchu nepřísluší zabývat se osobami.

JÁ je okamžitou odpověď na každou dílčí nesouvislost, jež excituje.

Dno myšlení je poseto křižovatkami.

Lidé si jsou navzájem tím podobnější, čím kratší dobu je pozorujeme.

Do sebe musí člověk vstupovat ozbrojen po zuby.

V představách si člověk připisuje zvláštní hodnotu – ať už vystupuje osobně nebo nazapřenou.

Kdo ví, zdali skutečná filosofie určitého člověka je… sdělitelná?

Bůh není daleko. To, co se nalézá nejblíž, je on.

Kde končí duch, je tělo. Ale kde končí tělo, je duch.

Nejnesnadnější je vidět to, co je.

Mezi lidmi platí dva vztahy: vztah logiky nebo vztah války.

Všichni hlupáci se odvolávají na lidskost a všichni slabí na spravedlnost; jedněm i druhým jde o matení.

Jestliže člověk chce, jsou tisíce věcí trvale bez významu. Jejich nicota je ve vašich rukou…

Vesmír existuje pouze na papíře. Žádná představa jej nezračí. Žádný smysl jej nepostihuje. Mluví se o něm, a to je vše.

Čím víc kdo píše, tím méně přemýšlí.

Někdy ve spaní vznikne zvláštní soulad mezi tím, co vidíme a co víme; za bdění bychom ovšem takový soulad naprosto nesnesli.

Je nebezpečné provozovat umění, u něhož i ty nejmenší omyly mohou být kdykoli připsány na vrub charakteru.

Úkladné vraždy se často páchají slovem.

V písemnictví platí neúprosný zákon, že se nic nesmí prohlubovat až na dno.

I nejjasnější výklady jsou utkány z temných výrazů.

Mám nedůvěru ke všem slovům, vždyť už tam nejběžnější úvaha ukazuje, jak je absurdní na ně spoléhat.

Jenom ti, kdo nic nehledají, nesetkávají se nikdy s temnotou.

Žádný zákon už neplatí bezvýhradně. Všechno má jen přibližnou platnost…

Kdybychom věděli, nemluvili bychom – nemysleli, nerozmlouvali. Jako by vědění bylo cizí samému bytí.

Vyhrává ten, kdo zjistí, že si zaslouží vlastní uznání.

Milovat, nenávidět, to obojí je vespod.

Někteří jedinci cítí, že jejich žití je odlučuje od reality, od bytí. Toto cítění v nich přenáší nákazu i na ostatní city.

Slova lásky bývají dětinská.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře