Mezi životem, jaký je, a životem, jaký by měl být, je tak velký rozdíl, že ten, kdo nedává pozor, co se děje, a řeší pouze to, co se stát mělo, dělá mnohem více pro svoji zkázu než pro přežití.

Lidé rychleji oželí ztrátu otce než ztrátu dědictví po něm.

Lidé rádi mění pána, protože věří, že si polepší, a v této víře se chápou zbraní proti svému vládci, ale jsou zklamáni, protože se za čas přesvědčí, že si pohoršili.

Žádné vítězství není tak drtivé, aby přehlušilo hlas spravedlnosti.

Neutralita se příliš nevyplácí. Když se dva perou, musíš vědět, čí vítězství by ti víc ublížilo.

Trvale úspěšný může být jen ten, kdo se přizpůsobí měnícím se podmínkám.

Pro ty, kteří se dostanou k moci díky náhodě a se štěstím, je snadné vládu získat, ale velmi obtížné ji udržet.

Štěstěna je žena, a jen dokud ji ovládáš pevnou rukou, udržíš si ji.

Obec, zvyklou žít svobodně, lze snadněji udržet s pomocí jejích vlastních občanů.

Svobodě škodí moc, kterou na sebe strhne občan sám, ne moc, která je mu udělena svobodným hlasováním.

Údělem spiklenců je věčný strach a podezřívavost

Panovník má budit respekt, nikoli však strach, protože ten vede zase k nenávisti.

Lidé se méně rozpakují uškodit tomu, koho milují, než tomu, koho se bojí.

Lidé spíš zapomenou na smrt třeba i vlastního otce než na ztrátu majetku.

Každé sebeuvážlivější rozhodnutí je vždycky spojeno s rizikem.

Přátelství širokých vrstev lidu je pro vladaře nezbytné; neboť jinak se v dobách zlých nemá o koho opřít.

Láska se udržuje poutem vděčnosti, ale lidé jsou špatní a s lehkým srdcem je přervou, vidí-li v tom svůj prospěch.

Všechno je z poloviny dílem osudu a z poloviny, anebo alespoň zčásti, dílem člověka.

Lidé jsou tak naivní, že rádi uvěří tomu, co slyšet chtějí.

Kdo sám není moudrý, nedá na dobré rady.

Moudrý volí vždycky střední cestu: radí se jen s úzkým kruhem vyvolenců, a to ještě jen tehdy, kdy on sám chce.

Moci lze dosáhnout beze zbraní buď za peníze, nebo darem.

Státy řízené jako Francie nelze udržet v klidu.

Nelze jít nikdy navlas stejnou cestou a dojít dokonalosti těch, jež napodobujeme.

Lidé žijí spokojeně a klidně, dokud jim nikdo nesahá na majetek, na jejich ženy a čest.

Moudrý muž tedy nemůže stát v slově, je-li mu to na škodu a jestli pominuly okolnosti, za nichž je dal.

Je v lidské přirozenosti nevěřit novotám, dokud člověka zkušenost nepřesvědčí nezvratnými důkazy o jejich užitečnosti.

Uvážlivý muž volí z možných zel to nejmenší.

Hlavními základy všech států - starých, nových nebo smíšených - jsou dobré zákony a dobré vojsko.

Cizí kabát na nás buď plandá, anebo je příliš těžký či těsný.

Smrtelnému nebezpečí patolízalství a pochlebování dokáže odolat jen střízlivý muž a dobrý znalec lidských povah.

Koho napadne počítat s bouřkou, když je nebe jako vymetené?

Je-li cílem tvrdostí pořádek, svornost a blahobyt, pak proti ní nelze vůbec nic namítat.

Lidé rádi mění vládu v domnění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili.

Jen taková vláda je spolehlivá a trvalá, která spoléhá sama na sebe a vlastními silami se dovede ubránit.

Tři věci chci spatřit před svou smrtí, ale pochybuji, že uvidím alespoň jednu z nich, byť bych žil sebedéle: republikánsky uspořádaný a řádný život v našem městě, Itálii osvobozenou od všech barbarů a svět zbavený tyranie těch ničemných kněží.

Je snadné někoho o něčem přesvědčit, ale těžké ho v přesvědčení udržet.

Co rychle roste, nemá možnost zapustit kořeny dost hluboko, aby první bouře nezpůsobila škody.

Město přivyklé svobodě se udrží o mnoho snadněji vládou vlastních občanů než jakýmkoli jiným způsobem.

Nejhorší průvodní jev bezbrannosti je všeobecné opovržení.

Taková je už povaha lidí: přichýlí se spíš k tomu, komu dobrodiní prokazují, než k tomu, od koho je přijímají.

Komentáře