Milan Kundera

Čtyřicátník nejenže nevyžaduje věrnost, ale cítí se bezpečněji, mají-li jeho přítelkyně vážné známosti.

Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhu po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu.

Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.

Člověk oddaný své víře je pokorný a má pokorně přijímat i nespravedlivý trest.

Boj člověka s mocí je bojem vzpomínek se zapomněním.

Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavné krásnému.

Láska k ženě v žádném případě neznamená, že si muž nasadí klapky na oči a nevidí krásu jiných žen.

Láska je cit, který nám dává falešnou iluzi poznání.

Láska začíná metaforou. Jinak řečeno: láska začíná ve chvíli, kdy se žena vepíše svým prvním slovem do naší poetické paměti.

Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.

Dříve, než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč.

Čas utíká a to nás nemůže vyvést z míry. Důležité je, že jsme vepsáni i na tomto prchajícím čase.

Národy se likvidují tak, že se jim vezme paměť.

Když se věci dějí moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý.

Muž smí chtít po ženě cokoliv, ale nechce-li jednat jako surovec, musí jí umožnit, aby jednala v souladu se svým nejhlubšími sebeklamy.



Komentáře: Milan Kundera