Michel de Montaigne

0

Věk otiskuje více vrásek v mysli než na tváři.

Tomu, kdo neví kam plout, není žádný vítr příznivý.

Vědu si nelze naložit jako ranec na záda, má-li být dosaženo zdaru, s tou se musíte zasnoubit.

Trest se rodí v samotném okamžení hříchu.

Nejskvělejší talenty ničí se zahálkou.

Sveřepost a zarytost je nejjistější důkaz hlouposti.

Neexistuje žádná vášeň tak nakažlivá jako strach.

Radujte se z toho, co je přítomno; Všechno ostatní je mimo tebe.

Prospěchem z přátelské úsluhy je úsluha sama.

Prospěch z přátelské úsluhy je úsluha sama.

Užitek z přátelské pomoci je pomoc sama.

Žasnu nad lidmi, jejichž pravdy jsou tak ješitné, že jsou ochotni poslat za ně některé lidi na smrt.

Mít ve všem pravdu je spolehlivý znak hlouposti.

Některé porážky jsou více triumfální než vítězství

Nic není v paměti tak pevně zakotveno, jako to, co bychom rádi zapomněli.

V dialogu je shoda tím nejnudnějším činitelem.

Naše nedůvěra posiluje nepoctivost toho druhého!

Naším nejhodnotnějším a nejslavnějším veledílem ať je žít přiměřeně. Vše ostatní - moc, bohatství, sláva - to jsou jen bezvýznamné dodatky a příspěvky ...

Mlčenlivost a skromnost jsou velkou pomocí při rozhovoru.

Manželství je jako klec; Jeden vidí ptáky zoufalé, aby se dostali dovnitř a ti uvnitř stejně zoufalí, aby se dostali ven.

Šťastné manželství by bylo myslitelné mezi slepou ženou a hluchým mužem.

Vážný úkol vlády nad tolika lidmi není úkolem pro lenochy.

Jakmile se láska změní v přátelství, vyprchává a mizí.

Během devíti životů nikdy nebudete vědět tolik o vaší kočce, jako o vás ví vaše kočka.

Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější... Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?

Cituji jiné pouze proto, abych se lépe vyjádřil.

Tomu, kdo neví, kam plout, není žádný vítr příznivý.

Nechávám ostatní mluvit, abych sám o tom řekl víc.

Ti, kdo boří stát, jsou obvykle první, jimž se zřítí na hlavu.

Nechávám ostatní mluvit, abych sám o tom uměl více říci.

Lidé často jako klasy se zprvu zvedají a vyvyšují, ale až uzrají do řádného zrna, počnou se pokorně sklánět.

Velikost člověka vzniká na oprátce chvíle.

Nechybíme, následujeme-li přírodu.

Musíš se mnoho učit, abys poznal, jak málo víš.

Celé to naše vychovávání obvykle spočívá v tom, že děti káráme pro přestupky malé a že je trápíme pro činy lhostejné, nemající ani významu, ani následků.

Člověk dobrých mravů může mít názory falešné a člověk špatný může hlásat pravdu, ba může ji hlásat i ten, kdo v ni nevěří.

Nejjemnější duše jsou ty, které mají nejvyšší rozmanitost a pružnost.

Velikost duše nezáleží ani tak v tom, aby usilovně spěla vzhůru a vpřed, jako v tom, aby se uměla omezit a zavést v sobě řád.

Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.

Musíš se mnoho učit, abys poznal, že málo víš.

Aby se člověk vyléčil z nevědomosti, musí se k ní doznat.

Je vlastně nemožné přesně určit, kdy jsme na konci naší naděje.

I kdybychom snad mohli být učení učeností druhého, moudrými můžeme být jen moudrostí vlastní.

Kdo se bojí utrpení, trpí už tím, že se bojí.

Lidé nejsou horší než dříve,jen zpravodajství o jejich činech je teď důkladnější!

Je to vzácná shovívavost přírody, že nás nechává tak dlouho naživu.

Hlad po bohatství roste spíše jeho užíváním než jeho nedostatkem a ctnost zdrženlivosti je vzácnější než ctnost trpělivosti.

Kdo by lidi učil umírat, učil by je žít.

Přemýšlení o smrti je přemýšlením o svobodě.

Ti, kteří ženy líčí a upravují, se nedopouštějí žádné nepravosti. Neztrácíme totiž mnoho, nevidíme-li je v jejich přirozené podobě.

Jediný účinek rákosky, který jsem zpozoroval, vězí v tom, že dělá duši zbabělejší a zlomyslnější.

Nejlepší vládou je pro každý národ ta vláda, pod jakou obstál.

Naše osobní přednosti se podobají řece: ta čím je hlubší, tím méně hučí.

Nejlepším důkazem moudrosti je stále dobrá duševní nálada.

Naše nedůvěra posiluje nepoctivost toho druhého.

Často je výhodnější o vinici přijít nežli se o ni soudit.

Ten, kdo nemá dobrou paměť, by se nikdy neměl dát na řemeslo lhaní.

Úmysl rozhoduje o ceně našich skutků.

I když se žena divá do očí svému muži sebeněžněji, má být ráda, když mu semtam vidí paty.

Abychom utužili ducha, je třeba utužit svaly.

Naše nedůvěra posiluje nepoctivost druhého.

Umění umírat by bylo nejlehčí, kdyby mu náš strach nedodával takové váhy.

Kdyby mělo platit, že lidé budou provinění oplácet proviněním, bezpráví bezprávím, jaké pohromy by z toho vzešly?

Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře