Marcus Aurelius

0

Náš život je takový, jakým ho učiní naše myšlenky.

Umění žít je spíše jako zápas než tanec.

Vesmír je změna; náš život je takový, jaký ho udělají naše myšlenky.

Rozumný jedinec by se neměl bát smrti, neboť jde o přirozenou životní událost.

Dobře činit a sklízet hanu, toť úděl královský.

Přijímejte všechno, co vám osud přináší, neboť co jiného může uspokojit vaše potřeby?

Kdo hřeší, na sobě hřeší; kdo ubližuje, sobě ubližuje, neboť sebe sama dělá špatným.

Jestliže mne někdo přesvědčí, že se mýlím nebo špatně jednám, tak rád změním svůj názor nebo chování, neboť jsem na cestě hledání pravdy. Škodu nadělá ten, kdo setrvává ve své hlouposti.

Po své vůli můžeš prožít život v plné duševní pohodě, i kdyby ti všichni spílali a i kdyby divoká zvěř sápala bědné údy tvé tělesné schránky. Neboť co překáží při tom všem tvé duši zachovat klid, správně posuzovat okolnosti a pohotově užívat nabízejících se příležitostí?

Vzpomeň si, jak dlouho jsi otálel s těmito úvahami a kolikrát jsi dostal od bohů lhůtu, a neužil jsi jí! Musíš si už konečně uvědomit, jakého světového celku jsi částí a jakého světovládce jsi výronem; a že máš vymezenou lhůtu! Jestli ji neužiješ k vyjasnění své duše, pomine, jako i ty pomineš, a už se nevrátí.

Kdykoli tě roztrpčí něčí nestoudnost, ihned se ptej sebe sama: „Cožpak je možné, aby nebyli ve světě nestoudní?“ Není to možné! Nežádej tedy nemožnosti; neboť také tento člověk je jeden z oněch nestoudných, kteří ve světě být musí.

Pamatuj, že nikdo neztrácí žádný jiný život než ten, který teď žije, ani nežije žádný jiný život než ten, který nyní ztrácí.

Přestaň už vykládat o tom, jaký asi má být dobrý člověk: raději už jím buď!

Ze všech svízelů jsem dnes vyvázl; anebo raději: všechny svízele jsem vyhostil. Neboť nebyly kolem mne, nýbrž ve mně – v mých představách.

Neveď si tak, jako bys měl žít myriády let! Nevyhnutelný osud se vznáší nad tebou. Dokud žiješ, dokud ještě můžeš, staň se dobrým!

Všechno, čeho si přeješ dosáhnout postupem času, můžeš mít už nyní, nebudeš-li to sám sobě odpírat.

I kdybys i zlostí pukl, přes to budou lidé stále jednat stejně.

Co neprospívá roji, neprospívá ani včele.

Každý den prožívat, jako by byl tvůj poslední, bez prudkých vzruchů, bez otupělosti a bez přetvářky - to je znak dokonalé povahy.

Jestliže se probouzíš po ránu mrzutě, uvědom si: Procitám ke svému lidskému dílu. Mám být tedy dále rozmrzelý, jestliže se ubírám k práci, ke které jsem zrozen a pro kterou jsem byl do vesmíru uveden? Či snad jsem určen k tomu, abych si hověl na teplém loži?

Mohlo by se vám líbit

Komentáře