Julius Zeyer

Ženy zůstávají stále dětmi, které žijí z očekávání.

Pouhým stínem je celá věda, láska je věčným světlem.

Úsměv je taková útěcha pro ty, na něž se život škaredil.

Uč se objevovat a chápat štěstí, neboť přítomnost je vždy.

Je někdy slovo jako mocný klíč, jenž otevírá zámky silné tak jako osud sám.

Láska je bezedná propast, kteráž snad v pekle ústí; proto zachvívá se, kdo na jejím pokraji se octnul - a přec vrháme se s do ní šílenou radostí!

Jsou chvíle, kdy i věci pláčí.

Okamžik, kdy člověk pánem svého osudu jest, nevyskýtá se nikdy dvakráte.

Neřest je hnusná nejvíce v malých poměrech.

Nenávist je lásce blíž než mrazivá lhostejnost.

Manželství je radostí na měsíc a starostí pro celý život.

Miluji lásku! Ale prahnout po lásce není ještě milovat.

Toužit po lásce ještě neznamená milovat.

Láska jako dech boží, duje, kam chce.

Co je všem skryté, to láska uhádne.

Láska moje roste tím, že se stále dává, roste - ale tráví mě, jak plamen tráví olej v lampě.

Ženu ani květinou neudeř!

Dům bez knih je jako tělo bez duše.

Co je mužům čest a sláva, to je ženám krása a láska.

Čest je pouze jedna, čest muže a člověka...

Ctnost ženy není hluboká jako moře, ale zloba její nemá konce jako svět.

Cesta k velkým činům je plná trní a bodláčí.

Býti dobrým člověkem znamená více, než býti velikým umělcem, ač jedno druhé nevylučuje.

Lidé pominou, idea, princip trvá.

Na světě jsou dvojí dobří lidé: mrtví, a ti, kteří se ještě nenarodili.

Národ, který si netroufá snít o své samostatnosti, není hoden, aby žil.



Komentáře: Julius Zeyer