Joseph Campbell

0

Zednářství je učený pokus vybudovat tajný řád, jehož úkolem mělo být usilovat o duchovní zušlechtění.

Proměna vědomí – to je pro člověka děsivá zkušenost.

Utrpení způsobuje, že se v lidech probouzí lidské srdce.

Běžte za svým štěstím a vesmír vám otevře dveře. Kde byly předtím jen zdi.

Ve starém Egyptě představovala pyramida prapůvodní pahorek.

Přemýšlíte-li o kříži, přemýšlíte o symbolu mystéria života.

Slova vždycky nějak kvalifikují a limitují.

Mýtus je veřejný sen a sen je soukromý mýtus.

Sen je nevyčerpatelný zdroj informací o vašem duševním životě.

Sny jsou naše soukromé mýty, mýty jsou sdílené sny.

Základní vášní politiky je nenasytnost.

Když pes pokoušet člověka, není to nic zajímavého, ale když člověk pokouše psa, určitě se o tom bude psát v novinách.

Peníze jsou zmrazená energie.

Náboženství proměňuje poezii v prózu.

Manželství znamená, že ti dva jsou nadále jeden, že se stávají jedním tělem.

Čím silnější je láska, tím víc bolesti přináší.

Hrdinským činem dnešní doby je pátrání po ztracené Atlantidě harmonické duše a vynesení nově nalezené harmonie na světlo světa.

Manželský je symbolické potvrzení naší původní identitu – dvou aspektů téže bytosti.

Poezie pracuje s metaforickým jazykem.

Vědomí je pouze druhotný orgán celkové lidské bytostí a jen málokdy je mu dovoleno ujmout se řízení.

Metafora je obraz, který poukazuje na něco jiného.

Podle mého názoru je touha po moci základní hybatelem evropské historie.

Rajská zahrada – to je metafora pro nevinnost, jež je dosud nezasažena protiklady.

Jděte tam, kam vaše tělo a vaše duše chtějí jít. Když máte pocit, že je to správné, držte se té cesty a nikým se z ní nenechte svést.

Sentiment je ozvěnou násilí.

Pro demokracii je příznačné, že se zásada většinového rozhodování uplatňuje jako rozhodující nejen v politice, ale i v myšlení. Ale pokud jde o myšlení, většina samozřejmě nemá nikdy pravdu.

Skutečnost, že se moc zla neztotožňuje se žádným konkrétním národem na této zemi, svědčí o tom, že zde existuje jakási abstraktní síla, která představuje princip, nikoli specifickou historickou situaci.

Funkcí společnosti je kultivovat jedince. Nikoli naopak – funkcí jedince není podporovat společnost.

Já jsem čerpal poučení pro svůj vlastní život z četby viděl Thomase Manna a Jamese Joyce, kteří oba využívali základních mytologických témat k výkladu problémů, otázek, zjištění a obav mladých lidí vyrůstajících v moderním světě.

Mytologie je vlastně jakousi sublimací mateřského obrazu.

Mýty jsou metaforickým vyjádřením duchovního potenciálu člověka a tytéž síly, které oživují naši existenci, prostupují i existencí světa.

Mytologie nelže – je to poezie, která pracuje s metaforami.

Lidskost vychází ze srdce, od strojů ji čekat nemůžeme.

Soucítit s někým znamená podílet se na jeho utrpení.

Ježíš visí na Svatém kříži jako na stromě; on sám je plodem toho stromu. Ježíš je ovocem věčného života.

Protivníci jsou po celé planetě naprosto stejní – sráží se dva systémy, které se nakonec nutně musejí propojit.

Každý národ je ve svých vlastních očích vyvolený.

Miluj své nepřátele, protože jsou nástrojem tvého osudu.

Na opravdový život nás možná pohádky nepřipravují zrovna nejlépe.

432 000 je důležité mytologické číslo, známé z mnoha tradic.

ÓM je symbolický zvuk, který člověka uvádí do styku s rezonujícím bytím, jimž je vesmír.

S předností minulosti se v současnosti stávají nežádoucí necnosti.

Člověk by neměl sloužit společnosti, společnost by měla sloužit člověku.

Úkolem starých mýtů bylo dosáhnout souladu mezi myslí a tělem.

Šiva je velmi staré božstvo, možná nejstarší, které se na světě dodnes uctívá.

Člověk je svým způsobem života výrazně poznamenán.

Každý z nás se nějak podílí na existenci zla, jinak by nežil. Všechno, co uděláte, přinese někomu něco zlého. To je jedna z ironií naší existence.

Věda se v současné době prolamuje do oblastí jednoznačně tajemných. Vstupuje do sfér, o kterých se hovoří v mýtech.

Můžeme žít jedině díky tomu, že zabíjíme a to, co zabijeme, zkonzumujeme.

Všichni jsme stvořeni k obrazu Božímu. To je konečný archetyp člověka.

Hegel mluvil o našem antropomorfním Bohu jako o jakémsi obratlovci v plyném skupenství, což je představa, kterou o Bohu jistě chová nejeden křesťan.

Mýty ukazují lidem cestu k duchovním možnostem jejich života.

Říká se, že všichni lidé hledají smysl života. Podle mě to není tak docela pravda. Já si myslím, že mi všichni hledáme především prožitek toho, že jsme vůbec naživu, aby pak naše životní zkušenosti v čistě fyzické rovině mohl rezonovat v naší vlastní nejvnitřnější jsoucnosti a skutečnosti, neboť teprve tak můžeme naplno pocítit to pravé vytržení nad tím, že žijeme. Nakonec jde právě jenom o tohle, a všechna ta nejrůznější vodítka nám to pomáhají v sobě nalézt.

Do obrazu se vejde víc reality než do slova. Naše myšlení většinou diskursivní, verbální, lineární.

Obrazy mýtů jsou reflexe spirituálního potenciálu každého z nás. Přemýšlením o nich vyvoláváme jejich sílu ve svých vlastních životech.

Tématem všech mýtů jsou nejrůznější proměny vědomí.

Rozdíl mezi knězem a šamanem spočívá v tom, že kněz je především funkcionář, kdežto šaman někdo, kdo něco prožil – kdo má osobní zkušenost.

Velkým problémem každého mladého člověka je najít si vzor, který by mu ukázal možnosti, jež má k dispozici.

Počítače jsou jako Bůh ve Starém zákonu; mají spoustu pravidel a žádné slitování.

Láska je Boží navštívení, a proto je nadřazená manželství.

Jediná bezpečná cesta k poznání světa vede přes tištěnou stránku.

Metafora je maska Boha, která nám umožňuje dotknout se věčnosti.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře