Myslím, že v umění, ale hlavně ve filmech se lidé snaží potvrdit svou vlastní existenci.

Přítel je někdo, kdo vám dává úplnou svobodu být sám sebou.

Nejdůležitější svoboda je být, jací doopravdy jste. Svou skutečnost vyměňujete za roli. Vzdáváte se své schopnosti cítit a výměnou za to si nasazujete masku.

Přitažlivost filmu spočívá ve strachu ze smrti.

Lidé se bojí smrti ještě víc než bolesti. Je divné, že se bojí smrti.Život bolí mnohem víc než smrt. V okamžiku smrti je bolest u konce. Jo, myslím, že je to přítel.

Smrt z nás všech dělá anděle a tam, kde kde měli ramena, nám dává křídla, hladké jako drápy havranů.

Ze života se nikdo nedostane živý.

Ti nejvíce milující rodiče a příbuzní spáchají s úsměvem na tvářích vraždu. Nutí nás zničit tu osobu, kterou doopravdy jsme: důvtipný druh vraždy.

Nenávist je velmi podceňovaný cit.

Násilí vždy není zlo. Zlo je posedlost násilím.

Kdo ovládá média, ovládá mysl.

Sex je plný lží.Tělo se snaží říct pravdu, ale je většinou příliš zbité pravidly, které si vyslechlo a svázané záminkami, takže se může sotva pohnout. Mrzačíme se lžemi.

Přátelé si můžou navzájem pomoct. Opravdový přítel je někdo, kdo ti dovolí mít úplnou svobodu být sám sebou - a hlavně pocit. Nebo, ne pocit. Ať v té chvíli cítíš jakýkoliv pocit, s nimi je příjemný.To je to, co činí opravdová láska, dovolí člověku být tím, kým doopravdy je.

Láska tě nemůže zachránit před tvým vlastním osudem.

Hudba rozněcuje temperament.

Filmoví diváci jsou tiší upíři.

Drogy jdou sázka s vaší myslí.

Čas na váhání je u konce.

Když uzavřeš mír s autoritou, staneš se autoritou.

Je to něco jako hazard. V noci vyjdeš ven, abys pil a nevíš, kde příští den skončíš. Může to dopadnout dobře nebo to může být katastrofa. Je to jako hod kostkou.

Kde je tvá vůle být podivný?

Tohle je ten nejpodivnější život, jaký jsem kdy poznal.

Jsou věci známé a věci neznámé a mezi nimi jsou dveře.

Zajímají mě takové věci jako vzpoura, zmatek, chaos - hlavně činnosti, u kterých se zdá, že nemají žádný smysl. Zdá se mi, že je to cesta ke svobodě... Spíš, než abych začal od vnitřku, začnu od vnějšku a dosáhnu duševního prostřednictvím fyzického.

Vidím sebe jako inteligentního, citlivého člověka s duší klauna, což mě nutí v těch nejdůležitějších momentech udeřit.

Blake řekl, že tělo je vězením duše vyjma toho, když je všech pět smyslů plně vyvinuto a otevřeno. Smysly považoval za "okna duše ". Pokud sex zahrnuje intenzivně všechny smysly, pak to může být něco jako mystický zážitek.

Poslouchej, skutečná poezie nic neříká, jen zaškrtává možnosti. Otevírá všechny dveře. Můžeš projít jakýmikoliv, které ti vyhovují.

Každá generace chce nové symboly, nové lidi, nová jména. Chtějí se odloučit od svých předchůdců.

Věřím v dlouhé, prodloužené pomatení smyslů, aby se mohlo dosáhnout neznámého.

Mám rád lidi, kteří někým zatřepou a oni se pak cítí nesví.

Některé z nejhorších chyb mého života byla ostříhání vlasů.

Násilí se bojíme méně než svých vlastních pocitů. Osobní, soukromá, osamělá bolest je děsivější, než ta, kterou může způsobit kdokoliv jiný.

Líbí se mi nějaké reakce, které můžu sklidit za svou hudbu. Prostě něco, co přinutí lidi přemýšlet. Tím myslím, že když umíš přimět místnost plnou opilých, tuhých lidí k probuzení a přemýšlení, pak něco děláš.

Vlastně si nevzpomínám, jak jsem se narodil, muselo se to stát při jednom z mých zatmění vědomí.

Pokud si má poezie klade za cíl něčeho dosáhnout, pak oprostit lidi od omezených zvyků, jak vidí a cítí.

Vydej se napospas svému nejhlubšímu strachu, po tom nemá strach žádnou moc a ten strach ze svobody se scvrkne a zmizí. Budeš volný.

Komentáře