Jean Paul Sartre

Život je udělán z budoucnosti jako tělesa z prázdného prostoru.

Člověk žije, umírá a neví ani jak žije, ani jak umírá.

Do štěstí nemůžete lidi nutit proti jejich vůli.

Zemřít není všechno. Je třeba zemřít včas.

Pohledná žena pozná i v nouzi přítele.

Jako všichni snílci jsem si pletl rozčarování s pravdou.

Dobrý otec neexistuje, to je pravidlo; z toho bychom neměli vinit muže, ale prohnilá otcovská pouta.

Je zapotřebí, aby otcové pochopili syny a poskytli jim prostředky, s nimiž mladí lidé budou s to realizovat sny svých otců.

Kritika bez disciplíny je rozmar, disciplína bez kritiky je pasivita.

Možná, že by kritika více prospěla literatuře, kdyby především pomáhala pochopit dílo, kdyby je všeobecně chválila.

Kritika může být nepohodlná, ale nikdo neříká,že člověk je tu proto, aby žil v pohodlí.

Existence je iluze.

Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat.

Dějiny každého života jsou dějinami krachu.

Světlo zestárlo, zšedlo: bylo teď kalné, jako když se ve váze s květinami den nevymění voda.

Lidský život začíná na rubu zoufalství.

Když někdo kouká po ženách, měl by si aspoň vzít čistou košili.

Být člověkem znamená snažit se být bohem.

Vlastnictví není právo, nýbrž povinnost.

Nemáme právo stranit se lidí; chtěj nechtěj žijeme ve společnosti.

Chci být člověkem, který se mi nehnusí.

Brány svého vězení si každý nese v sobě.

Nikdy nemáme s bláznem prožívat jeho šílenství.

Předmětem pohlavní touhy může být všechno.

Jsme tím, čím chceme být.

Protože se nám nedostává síly vůle vykonat zamýšlené činy, chováme se tak, jako by svět od nás nic nežádal.

Když jsme ztratili iluzi věčnosti, je úplně stejné čekat několik hodin nebo několik let.

Lidé jsou bezmocní jen tehdy, jestli-že to sami připustí.

Co je ve Freudovi nejlepší, to najdete už v Platónovi.

Chtěl jsem dobro - byla to pošetilost. Na téhle zemi a v téhle době neoddělíš dobro od zla.

Myšlenky se rodí z praxe.

Minulost je luxus vlastníků.

Peklo jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj jsou ti druzí, zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí.

Dlouho jsem pokládal pero za meč, ale nyní vidím naši bezmocnost.

Nikdy nezáleží vůbec na ničem.

Člověk bude především tím, čím se být rozhodl.

Existovat znamená prostě být tu: existující se objevují, dají se potkat, ale nikdy je nelze odvodit.

Člověk není souhrnem toho, co má, ale souhrnem všeho toho, co ještě nemá, čeho ještě může dosáhnout.

Rád bych měl svá slova. Ale ta, co mám k dispozici, už se válela ve vědomí.

Když jsou lidé průměrní, neznamená to, že musí být skromní. Naopak, jsou pyšní na to, že jsou průměrní.

Utíkat před existencí znamená pořád existovat. Existence je plnost, kterou člověk nemůže opustit.

Člověk je takový, jaká je jeho činnost. Člověk není nic jiného než jeho život.

Člověk musí podpírat mravní nadřazenost hmotnými symboly, jinak by klesla dolů.

Lidé už objevili vše mimo to, jak mají žít.

Můj život nekonečně překračuje hranice uvědomění, jehož kdy mohu o svém životě nabýt.

Z filozofického hlediska je možné snadno Freudovy omyly vyvrátit.

Jednoho krásného rána na vás nastrčí všelijaké nálepky a ty musíte nosit celý život.



Komentáře: Jean Paul Sartre