Jean Cocteau

Mnoho lidí žije v troskách svých zvyklostí.

Věřím v slepé štěstí; jak jinak bych si mohl vysvětlit úspěchy lidí, které namám rád.

Ovšemže věřím ve slepé štěstí - jak jinak bych si mohl vysvětlit úspěchy lidí, které nemám rád.

Svědomí nás neodvrací od hříchu, jen nám brání se z něho těšit.

Smích je esperanto. Nepochybuji, že s jeho pomocí by byla babylonská věž dostavěna.

Sláva je busta s nohama, aby mohla všude být.

Sny jsou literaturou spánku.

Pravda se nesmí zaměňovat s názorem většiny.

Poezie je bezpodmínečně nutná - jen kdybych věděl k čemu.

Poezii se člověk neoddává, on se jí obětuje.

Chceme-li žít zde na zemi, musíme žít podle módy - a srdce už se nenosí.

Styl nemůže být východiskem. Je výsledkem.

Móda je to, co vychází z módy.

Opravdové mládí je vlastnost, kterou lze nabýt jen s lety!

Skutečného mládí dosahujeme ve zralých letech.

Co je láska? - Podobnost dvou bytostí v rozdílnosti.

Láska je počátkem všech vědomostí, stejně jako je oheň počátkem světla.

Krása vypadá jako snadná věc, proto jí obecenstvo opovrhuje.

Mám rád kočky, protože mám rád svůj domov a ony se krok za krokem stávají jeho duší.

Dobrá a krásná kniha je ta, která plnými hrstmi rozsévá otazníky.

Vše, co člověk v životě dělá, a to včetně lásky, dělá v rychlíku, který se řítí ke smrti. Kouřit opium znamená tento rychlík opustit za jízdy; znamená to věnovat se něčemu jinému než životu: smrti.

Opravdový básník se málo stará o poezii. Stejně tak zahradník neparfémuje své růže. Podrobí je určitému řádu, který dá jejich vzhledu a jejich dechu maximum barvy a vůně.

Sexualita je maximem zasvěcenosti člověka.

Dobré vychování spočívá v tom, že skrýváme, jak mnoho si myslíme o sobě a jak málo o druhých.

Jde o to, aby básník ukázal to, po čem sklouzává denně jeho zrak a jeho srdce, pod takovým zorným úhlem a s takovou rychlostí, aby se mu zdálo, že to vidí a dojímá se tím poprvé.

Naštěstí nevypadají všechny ženy zblízka tak krásné, jak se zdají zdálky.

Kdo miluje, ten píše po zdech.

Taktnost spočívá v odhadu, jak daleko můžeme jít, abychom nazašli příliš daleko.

Zrcadla by měla trochu ví uvažovat, než odrazí obraz.

Mrtvým zatlačujeme oči zlehka, stejně jemně otvíráme oči živým.

Hvězdy netuší, že tvoří souhvězdí.

Jsem pyšný na neřesti, kterými mě obdařili, méně se už pyšním těmi, které skutečně mám.

Optimista je slepý, pesimista zatrpklý.

Když máš nějaký originální nápad, používej ho opatrně, aby nevypadal jako příliš nové šaty.

Chyby, které nám bezdůvodně, ale vytrvale připisují, si začneme po čas osvojovat.

Rozdíl mezi velkým a malým městem tkví v tom, že ve velkém městě je možné víc vidět a v malém víc slyšet.

Pramen takřka nikdy neschvaluje tok řeky.

Být taktní znamená vědět, až kam můžeme dojít, než zajdeme příliš daleko.

Jen vynikající věci stojí za to, abychom je haněli.

Oči mrtvých zatlačujeme jemně; jemně je také nutno otevírat oči živých.

Cinemaskop? Až budu příště psát verše, použiji větší formát papíru.

Člověk je soudce nebo obžalovaný. Soudce sedí. Obžalovaný stojí. Žít vestoje...!

Takt spočívá v tom, že víme, jak daleko smíme zajít, aniž bychom zašli příliš daleko.



Komentáře: Jean Cocteau