Jára Cimrman

Život je nejlepší školou života.

Do gondoly své vzducholodi nebere však nostalgickou Olgu, jak byste možná čekali, nýbrž nostalgickou Helenu..

S výjimkou tasemnice nemám vyživovacích povinností.

Každé zbytečné slovo je zbytečné.

Ostrouhal jsi, Vavrochu. Řekni Rumburk, srabe!

V nouzi poznáš přítele, ale on tebe ne.

Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno.

Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…

Po desátém pivu už mistr stačil jen napsat: Chlast, slast!

Na to je náš ředitel pes. Jak někdo rok chybí, už hledá náhradu.

Zatím se chová, jako bychom jeli na odpolední výlet do Průhonic. Již od Náchoda se neustále ptá, kdy už tam budeme.

Do hospody s umytýma nohama!

Jaký je rozdíl mezi nepřesností a omylem? Nezlobte se, milý Einsteine, ale toto zase já považuji za pouhou hru se slovy, na níž, jak je Vám jistě známo, vybudoval hrabě Karel Marx celou svou teorii poznání.

Pokud jde o psychologické hledisko... zahrát ženu je primitivní záležitost.

Teď už ale opravdu žerty stranou tohleto, už mě to na mou duši žádná legrace...

Pane Pulec, já jsem znal nějakýho doktora Žábu, nejste vy jeho syn?

Inu, já vyrůstal, jak vidíte, blíže matčinu srdci, kdežto bratr Drsoň se usadil u zažívacího traktu.

Já se tady panu Daňkovi podívám na Ptáčka.

Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene.

Po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli vlivem protivětru nedaleko Varšavy.

Dovolíte, abych vám potřásl pravicí?

Železná zásoba je nedotknutelná...a kromě toho jsme ji snědli včera...

Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…

Kdo chvíli močil, již močí opodál...

Ale on dupal a dupal stále dál. Pořád. Neřád.

Zkuste to bez drátů, drahý Marconi.

Ty nejsi Vlasta, ty jsi Vlasta.

Učí se dobře, to nemohu říct...

Nebude ostuda, když tu každý uroníme kroupu.

Blboune blbá, hluchá, nadřízená…

Debil, blbeček, debil, blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe.

Autor tak vlastně zastává názor, který zároveň vyvrací. To samozřejmě ještě tenkrát vzbudilo rozpaky, nemyslete si.

Lepší teplé pivo, než studená Němka.

Vždyť my oba ráčkujeme jako vejce vejci!

Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Jsem ti chtěl říct, bratře otče... ty nejsi briefingový typ...

Hoďte přes něj deku, nebo ho zabiju!

Vaši Naši furianti mi můžou být ukradení.

Při potlesku na otevřené scéně se neukláněj. Patří patrně někomu jinému.

Lepší pivo v žaludku, než-li voda na plicích.

My nemůžem ani naznačovat.

Piš barde, střádej, a až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujem spolu.

Tak pozor, neříkat mi nic, co do tý hry nepatří. Já mám děsnýho pamatováka, já už to pak z tý hlavy nedostanu.

Bárta: Letošní léto se opravdu vydařilo. Obilí zlátne... Vypich: Až na ten sníh, koně měly se saněmi co dělat. Bárta: Ba ba, bude se těžko sklízet. V těch závějích...

Copak jmelí, ale jmelí!

Já ho vemu naplocho mečem, ne?

„Chlast – slast“
(napsáno po osmém pivu, kdy mistrova mysl již lehce ochabovala)

Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat.

Tady seděl, jak sedíš ty, ty, ty a ty. Tady všude seděl.

Češi jsou národ prosíravý...

"Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší!?" křičel Johann Strauss a mlátil o stůl občanským průkazem.

Věřte, není nic trapnějšího, než když mě přivolají k mrtvole, která nezanechá závěť. To bych ji nejradši zabil.

Možná si říkáte, proč taky nepřemýšlím. To proto, že já to organizuju.

Mráz je nejlepší děda!

Jsem přenošené dítě, milostpaní. Když jsem se narodil, bylo mi dvanáct let.

Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene.

Náčelníkovi se spustila rýma, mně se ozval žlučník a Frištenský ztratil obojek.

K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to: neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit

Co se týče kabinetních pomůcek a modelů, jde mi vždy o to, aby si i ti nejnevšímavější žáci pomůcky všimli. Proto například při výkladu o veverce používám zásadně vycpaniny klokanice, ovšem se zašitou kapsou. Veškeré červy demonstruji na hadech. Mikroskop nepotřebuji.

Nedám si dnes odpoledne viržínko, neplačte, sami jste si to zavinili.

Kousl učitele do ruky, když jsem jej káral.

Václave, jak dlouho ještě budeme driftovat?

Já bych si s dovolením vzal. Já bych si s dovolením také vzal. Já bych si s dovolením také vzala.

Historická bitva, často napáchá větší škody v učebnici, než na válečném poli.



Komentáře: Jára Cimrman