Haruki Murakami

0

Život a smrt jsou v jistém smyslu jen jedno a to samé.

Vzpomínky Vám zahřejí tělo zevnitř, ale současně Vás také nemilosrdně rozpoltí.

Štěstí je pouhá alegorie, neštěstí je příběh.

Spisovatel je jako ryba jistého druhu. Pokud se ve vodě nepohybuje neustále vpřed, zahyne.

Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.

Samotu nemá nikdo rád. Člověk se ale náramně snadno zklame.

Psaní knih není činnost příliš vhodná pro lidi, kterým to dobře myslí.

Psaní je důležité. Ale konečný výsledek, hotová napsaná věc, ta už žádný smysl nemá.

Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr.

Nikdy se nelituj. Lituje se jenom póvl.

Bolest je nevyhnutelná, utrpení je volba.

Kritizovat chyby cizích, neznámých lidí je snadné a příjemné.

Spisovatel je člověk, který si v hlavě pilně buduje vlastní uzavřený svět.

Když jsi jiný než ostatní, nikdo se s tebou nebaví.

I maličkost, kterou jsi svedl vymyslet sám, je důležitější, než velká věc, kterou vymyslel někdo jiný.

Děti jsou jako ti kanárci, které dřív měli horníci v dolech. Nejdřív a nejcitlivěji rozpoznají okolní otrávené ovzduší.

Abys v něčem uspěl, musíš pochopitelně mít štěstí a dobrou hlavu. To samozřejmě samo o sobě nestačí, musíš mít ještě peníze.

Život je (ve většině případů) otravná a vleklá dlouhodobá válka.

Spisovatel je v zásadě egoista a v mnoha případech také pyšný a soupeřivý člověk.

Řešit jako smrtelně vážný, co vlastně neni tak vážný, je vážně ztráta času.

Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe.

Život bývá často nevypočitatelný, nespravedlivý, v některých případech i krutý.

Ani ty nejmenší maličkosti se ti nestanou náhodou.

Každá věc má svůj pravý čas, a pokud ho propásneme, už je pak většinou nenávratně ztracený.

Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého... Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit.

Každý máme ve svém nitru určitou míru chaosu.

Musíme nezbytně posilovat a plánovitě ošetřovat nádobu, v níž je uložena naše mysl - tělo a jeho fyzickou sílu.

To nejzajímavější na světě je, že nikdy není po tvým.

Příběhy ve své nejvlastnější podstatě fungují jako metafora reality.

Kdo se vydrží soustředit za stolem nanejvýš tři dny, ten se spisovatelem nikdy nestane.

Čirá přítomnost je nezachytitelným postupem minulosti, pohlcující budoucnost. Veškeré vnímání je v pravdě již pamětí samotnou.

Jednou ztracená příležitost se podruhé nevrátí.

Na světě je hodně věcí, které prověří jen čas a nic jiného.

Je dost tenká, zeď mezi zdravým sebevědomím a nezdravou pýchou.

Čas musí prokázat hodnotu toho, co sám pomáhal přivést na svět.

Vyznat se v manželkách na sto procent je principiálně nemožné.

S literaturou to většinou chodí tak, že musí spontánně vytrysknout přímo z vás, zevnitř.

V každé společnosti platí, že se ničeho nemusíte bát tolik, jako když vás začnou zesměšňovat schválně přeháněnou chválou.

Svět sice navenek může vypadate nezáživně, je ale plný nevídaného množství okouzlujících a tajuplných drahokamů v surovém stavu, které stačí jenom vybrousit.

V japonských knihkupectvích se často setkáte s tím, že se knihy mužských autorů a ženských autorek nacházejí na oddělených místech.

Originalita není nic jiného než forma, vzniklá ze spontánní touhy a pohnutky předat co nejvíce lidem co možná nejbezprostřednějí takový pocit svobody a ničím neomezené radosti.

Život, který prožijete tím, že budete dělat věci, které vás netěší, prostě není příliš uspokojivý.

Originalita, která skutečně žije a nepřešlapuje na místě, se jen dost těžko zařazuje po formální stránce.

Ať napíšeš, co chceš a jak chceš, stejně si za to nakonec vysloužíš kritiku.

V angličtině existuje slovo epiphany, které bychom mohli dosti komplikovaně přeložit jako náhlé nazření pravé povahy věci či intuitivní poznání skutečnosti.

Pokaždé, když na to pomyslím, znovu si uvědomím, jak moc je lidský život závislý na naprosté náhodě.

Spisovatel vytváří dílo, zároveň v jistém smyslu dílo vytváří spisovatele.

Spisovatel je člověk, který se naschvál vyžívá v naprostých zbytečnostech.

Jediní normální jsme tady totiž my. A víš proč? Protože my o sobě víme, že jsme blázni.

Představivost je schopnost, která neztrácí význam v žádné době a v žádné společnosti.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře