Gustave Flaubert

0

Blbci žijí veseleji, neboť vždy mají více důvodů k smíchu než lidé moudří a přemýšliví.

Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu.

Pro utrpení jsme se zrodili, jak praví svatý Pavel.

Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.

Od štěstí si člověk těžko odvyká!

Čím víc stárneme a čím víc se odlidňuje rodinný krb, tím víc zalétáme myslí do dávných dnů, do doby mladosti.

Člověk se pozvedá výš jen srdcem.

Slovo je válec, který vždycky natahuje pocity do délky.

Sebevědomí je závislé na prostředí, v němž se projevuje.

Politika, pěkné svinstvo!

Poezie žije z iluzí. Jako by deziluze nebyla sama sebou stokrát poetičtější!

Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.

Žádné jmění nevydrží, když peníze pořád odtékají!

Tichý pavouk nudy ve tmě spřádá pavučiny.

Axióma: Nenávist k měšťákovi je počátkem ctnosti.

Ano, manželé mají žít věčně spolu, aby byli potrestání za hloupost, že se vzali.

Láska je jako opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam.

Cožpak láska nepotřebuje stejně jako indické rostliny pečlivě připravenou půdu a zvláštní teplotu?

Cožpak láska nepotřebuje stejně jako indické rostliny pečlivě připravenou půdu a zvláštní teplotu?

Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.

Autor má být ve svém díle obsažen jako bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.

Hněv nemá sílu, je to kolos, jehož kolena se chvějí a jenž mnohem více zraňuje sebe než jiné.

Idioti jsou jako láska. Dá se o nich mluvit donekonečna.

Hlupák je každý, kdo myslí jinak než my.

Hloupost je něco neochvějného. Všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá.

Filosofa nicota neděsí.

S drzým čelem se člověk v životě neztratí.

Jen se podívejte na dějiny, je známo, že je jezuité zfalšovali.

Kdyby naše bolest alespoň někomu posloužila, člověk by se utěšil pomyšlením, že přináší oběť!

Je nutno dělat umění pro sebe, a nikoli pro obecenstvo.

Většina lidí z venkova si vždycky zachovají na duši něco z otcovy mozolnaté dlaně.

Proč řečnit proti vášním? Copak vášně nejsou jedinou krásnou věcí na světě, zdrojem hrdinství, nadšení, poezie, hudby, umění, zkrátka všeho?

Bouře politické jsou ještě zhoubnější než bouře povětrnostní…

Jaké propasti oddělují člověka od člověka. Vzdálenost mezi jednotlivými světadíly není proti tomu nic.

Jsem znechucen tím, že už jsem zase zpátky v téhle prokleté zemi, kde vidíte slunce na nebi asi tak často jako diamant v prasečí prdeli.
(Po návratu z Korsiky do Francie)

Chemie objasňuje vzájemné molekulární působení všech přírodních těles, z čehož vyplývá, že zemědělství do tohoto oboru.

Lapá to hubičkou po lásce, jako kapr na kuchyňském stole lapá po vodě!

S každým, kdo nemá žádné náboženství, to nakonec vždycky špatně dopadne.

Není blbce, aby nesnil, že je velikým mužem. A není osla, aby zhlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí, nehleděl na sebe s potěšením a neshledal, že se podobá koni.

Křesťan je ten, kdo byl pokřtěn…

Všechno zlé pochází z naší obrovské nevědomosti. Kde by se mělo studovat, tak se bez diskuse věří. Místo abychom poznali, tvrdíme.

Zemědělství je prokleté řemeslo, protože z nikoho nikdy milionáře neudělá.

Všechno odchází, všechno pomíjí, voda teče a srdce zapomíná.

Dobrá matka a hospodyně se nestará o to, co má na sobě.

Prodloužení perspektivy dává předmětům vzpomínka.

Láska se objeví znenadání s blesky a hromobitím jako vichřice z nebes, která dolehne na lidský život, zpřevrací ho, odvane vůli jako listí a smete do propasti celé srdce.

Budoucnost je černočerná chodba, která má na konci jen pevně uzavřené dveře.

Pokaždé, když někdo zemře, nastane jakési ohromení, tak těžké je pochopit ten náhlý příchod nicoty, uvěřit v ni a smířit se s ní.

Kněží vždycky vězeli až po uši v hanebné nevědomosti, do které se snažili s sebou strhnout všechno obyvatelstvo.

Ze všech pohrom, které dopadají na lásku, je patrně žádost o peníze ta nejmrazivější a nejvíc zničující.

když už je smrt osud nás všech, nemá se člověk užírat smutkem, a protože umřel druhý, nemá chtít umřít taky…

I ten nejobyčejnější prostopášník snil někdy o princeznách a každý notář v sobě nosí trosky básníka.

Boha je možno uctívat i v lese nebo na poli nebo při pozorování klenby nebeské, jako to činili staří Řekové.

Za každým úsměvem se skrývá zívnutí nudy, za každou radostí prokletí, za každou rozkoší znechucení a i ty nejlepší polibky vám zanechají na rtech jen neuskutečnitelnou touhu po slasti ještě vyšší.

Není dobře dotýkat se modly, pozlátko z ní utkví člověku na prstech.

Snižujeme-li milovaného člověka, vždycky nás to od něho trochu odpoutává.

Němka je hysterická, Francouzka prostopášná, Italka vášnivá. A černošky jsou tak pro umělecký vkus.

Ten si zdvořilostí jazyk nestrhá.

On je rozdíl mezi vzdělaným člověkem a výběrčím daní, který býval karabiníkem.

Snášenlivost je nejjistější prostředek jak získávat duše pro náboženství.

Divadlo slouží k potírání předsudků a pod rouškou zábavy učí ctnosti.

Umělec se má projevovat tak, aby vyvolal v příštích generacích dojem, že nežil. Čím méně si ho dovedou představit, tím se bude zdát větší.

Nikdo nikdy nemůže přesně sdělit své touhy, myšlenky a bolesti, neboť lidské slovo je jako puklý kotel, na kterém bubnujeme melodie dobré tak pro medvědy k tanci, a přitom bychom chtěli obměkčit hvězdy.

Budoucnost je černočerná chodba, která má na konci jen pevně uzavřené dveře.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře