Emil Hácha

0

Je mi 66 let, připravoval jsem se na odpočinek a těšil jsem se na něj. Místo toho mám být prezidentem republiky v dnešních těžkých dobách. Je to velká oběť, ale přinesu ji, je-li to nutné v zájmu národa a státu.

Za to, co jsem udělal, mě národ nazve zrádcem.

Za těch 40 let jsem si zvykl sloužit, a tak jsem se skoro automaticky podrobil i této největší službě svého života. Navíc v době, kdy mé síly, sotva kdy k tomu dostatečné, jsou již velmi ochablé. Bylo mi to tím těžší, že jsem nikdy neměl ctižádosti tohoto druhu.

Co, mám se zabít při šedesátce? To se raději zabiju při stovce.

Vy se mě ptáte, jestli mi hrozili? Promiňte, ale to je moc slabé slovo. Podepsal jsem z hrůzy ze zničení Prahy.

Daleko od našich hranic se tyčí ochranný násep, nerozborná hradba branné moci Říše; jsou to hrdinní vojáci Vůdcovi. Vzpomeňme v prvé řadě jich dnešního večera s vděčností.

Zlý osud mě postavil v čelo národa v jedné z nejkritičtějších dob jeho historie. Je to hrozné břemeno.

Vánoce byly od pradávna a zůstanou svátky dětí.

Toho chlapa musíme pověsit!

Víme, že boj bude veden až do konečného vítězství Říše. Nesmíme proto ani v nejmenším poleviti na své klidné, houževnaté práci, kamkoli jsme postaveni.

Jdete cestou klidu, pořádku a kázně a sami jste se s dostatek přesvědčili, jak liché jsou hlasy, které Vás svádějí k neprozřetelnostem, a jak těžce na to doplatili ti, kdož tomuto našeptávání podlehli.

Po veliké vichřici, která s námi toliko otřásla, stojíme nadále pohromadě a pracujeme....

Avšak ani doba tak citová, jako jsou Vánoce, nesmí nám dáti zapomenouti na chladné potřeby dneška.

Podle vůle Vůdce Adolfa Hitlera naši příslušníci nebojují sice se zbraní po boku vítězného vojína německého, jemuž na prvém místě platiti musí nejvřelejší vzpomínky nás všech.

Podle prastaré křesťanské tradice jsou svátky vánoční svátky radostí. Ale dnes jsme uprostřed těžké války.

Po válce ho nechám strčit do klece s tygrem, kterému nedám týden žrát.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře