Daniel Kahneman

0

Rozvod je jako symfonie s ječivým zvukem na konci – skutečnost, že to skončilo špatně, neznamená, že všechno bylo špatné.

Lidé dokážou neochvějně věřit libovolnému názoru, jakkoliv absurdnímu, když jsou podporováni komunitou podobně smýšlejících lidí.

Pokud byl tvůj úspěch způsoben převážně štěstím, na kolik kreditu máš potom nárok?

Mnoho skutečností ve světě kolem nás je způsobeno náhodou.

Tendence vidět modely v nahodilostech je skutečně neodolatelná.

Rodíme se připraveni chápat svět kolem sebe, rozeznávat věci, směřovat pozornost, vyhýbat se ztrátám a bát se pavouků.

Iluze, že člověk chápe minulost, podporuje další iluzi – iluzi, že člověk může řídit budoucnost.

Šťastná ruka při různých hrách patří mezi nejčastější a nejrozšířenější kognitivní iluze.

Nic v životě není tak důležité, jak si myslíte, že je důležité, když o tom přemýšlíte.

Fotograf nevnímá scénu jako okamžik, který si má vychutnat, ale jako budoucí vzpomínku, kterou má vytvořit.

Faktem zůstává, že fenomén regrese je pro lidskou mysl cizí. Dokonce tak cizí, že regrese k průměru byla poprvé identifikována a pochopena až dvě století po teorii gravitace a diferenciálních počtech.

Jádrem každého příběhu jsou významné události a pamětihodné okamžiky – nikoliv běh času.

Je mnohem snadnější a příjemnější identifikovat a pojmenovávat omyly jiných než rozpoznávat své vlastní.

Náš svět je rozdělen do kategorií, pro které máme normy.

Přemýšlíte nejen svým mozkem, ale i svým tělem.

Lítost je emoce a je to také forma trestu, který sami sobě udělujeme.

Negativní slova přitáhnou pozornost rychleji než pozitivní slova.

Odměna za zlepšený výkon funguje lépe než trest za chybný výkon.

Je chybou vinit někoho ze špatných předpovědi v nepředvídatelném světě.

Intuici nelze věřit, pokud v prostředí nevykazuje stabilní pravidelnost.

Představa, že důležité historické události byly determinovány štěstím či smůlou, je pro většinu lidí šokující – ačkoliv je to prokazatelně pravda.

Slovo evokuje vzpomínky, které evokují emoce, a ty zase evokují výraz tváře a další reakce typu celkového zvýšení napětí nebo tendence se odtáhnout.

Ve zpětném pohledu všechno dává smysl.

Svět v našich hlavách nepředstavuje přesnou repliku skutečnosti.

Myšlenku, že budoucnost je nepředvídatelná, denodenně podkopává snadnost, s jakou si vysvětlujeme minulost.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře