Chalíl Džibrán

0

Život je slabší než smrt a smrt je slabší než láska.

Život mraků životem loučení a životem sjednocení.

Život pramení zevnitř a z okolí nečerpá nic.

Život je slabší než smrt a smrt je slabší než láska.

Život pramení zevnitř a z okolí nečerpá nic.

Žena musí dříve ublížit, než vroucně miluje.

Zlato vede ke zlatu, to potom k neklidu a konečně k drtivému zoufalství.

Zlato vede ke zlatu, to potom k neklidu a konečně k drtivému zoufalství.

Země je moje vlast a lidstvo je moje rodina.

Bez utrpení by nevznikly ty nejsilnější duše. Ty nejsilnější osobnosti jsou cejchované jizvami.

Přátelství je sladká odpovědnost, nikdy ne prospěchářství.

Peníze jsou jako láska; pomalu a bolestivě zabíjí toho, kdo ji odmítá, avšak probouzí k životu toho, kdo jí zaměří k bližnímu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale take přibíjí na kříž. Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe. Láska neovládá, ani nechce být ovládána. Neboť lásce postačuje láska.

Pochybnost v lásce je hřích.

Oddělil bůh od sebe ducha a vytvořil z něho Krásu.

Krása je něco, co přitahuje tvou duši a touží dávat a ne přijímat.

Hmotné statky člověka umrtví bez strázní; láska ho probouzí a oživuje bolest.

Jedna hodina věnovaná hledání krásy a lásky má stejnou cenu jako sto let slávy, kterou dopřávají ustrašení slabí silným.

Moje slova jsou příliš neurčitá, neboť propast nedokáže porozumět písní hvězd.

Jen ten se vrátí na Věčnost, kdo jí hledá již na zemi.

Láska má takovou sílu, že přemůže i smrt; kouzlo, které porazí nepřítele.

Tento svět je tak malý vinou vaší nevědomosti a vašich tradic.

Pravé štěstí nepochází zvenčí, nýbrž pramení ve svatyni života.

Odmítám ty, kteří považují tlachy za moudrost a ticho za neznalost.

Jsem básník, a pokud nemohu dávat, nechci ani přijímat.

Andělské zpěvy nedolehnout do vašich uší ucpaných ztvrdlým nánosem krutých a hloupých pravidel.

Vlastní svědomí je mi žalobcem, jsem-li nevinen, zbaví mě obvinění a ochrání mě, avšak jsem-li zločincem, zbaví mne života.

Střízlivost vymazala to, co vymalovalo opojení.

Co jsem považoval za slávu, je ve skutečnosti nekonečné peklo.

Šťastná duše na odchodu odpouští všem lidem jejich hříchy.

Minuty, které utíkají, jsou dražší než diamanty a koruny vladařů.

Život květin je naděje a naplnění a mír; slzy a úsměv.

Včera jsem byl bohat v chudobě a dnes jsem chud se vším svým zlatem.

Moje slova jsou příliš neurčitá, neboť propast nedokáže porozumět písní hvězd.

Posuzovat vás podle vašich neúspěchů je jako obviňovat roční období z jejich proměnnosti.

Tento svět je tak malý vinou vaší nevědomosti a vašich tradic.

Jen ten se vrátí na Věčnost, kdo jí hledá již na zemi.

S příchodem noci se květina zavírá a usíná láskou, a za úsvitu otvírá rty polibkům slunce, které chvílemi zastře pádící mrak; ten může přijít, ale musí odejít.

Dobrý skutek, jenž sám sebe nazývá něžnýmí jmény, se stává rodičem prokletí.

Tisíckrát raději zemřít štěstím, než abych žil zbytečně a v beznaději.

Poměřovat vás vašimi nejdrobnějšími skutky je jako vyjadřovat sílu oceánu křehkostí jeho pěny.

Lampa moudrosti pohasíná; je nejvyšší čas doplnit olej.

Co smrt vezme, nikdo nenahradí; co nebesa požehnala, nikdo neztrestá; co láska spojila, nikdo nerozdělí; co je vůle věčnosti, člověk nezmění.

Střízlivost vymazala to, co vymalovalo opojení.

Dům, který neposkytne pomoc potřebným, si nezaslouží nic jiného, než aby byl zničen.

Člověk zmítající se mezi srdcem a duší je jako křehká větev zmítaná severním a jižním větrem.

Minuty, které utíkají, jsou dražší než diamanty a koruny vladařů.

Oko člověka je mikroskop, což svět činí zdánlivě větší než skutečně je.

Jak dlouho ještě budou lidské bytosti uctívat mrtvé a zapomínat na živé, kteří žijí obklopeni bídou a stravuji sami sebe jako hořící svíce, aby posvítili na cestu nevědomým a zavedli je na stezku světla?

Andělské zpěvy nedolehnout do vašich uší ucpaných ztvrdlým nánosem krutých a hloupých pravidel.

Stejně jako láska probouzí lidské srdce bolestí, tak jej nevědění učí cestě poznání.

Co jsem považoval za slávu, je ve skutečnosti nekonečné peklo.

Člověk nemůže sklízet plody lásky, dříve než prožije smutné a odhalující odloučení, hořkou trpělivost a zoufalé strádání.

Příroda se usmívá na jaře, směje se v létě a na podzim je ospalá; v zimě však pláče a svými slzami zavlažuje život, ukrytý pod zemí.

Šťastná duše na odchodu odpouští všem lidem jejich hříchy.

Včera jsem byl bohat v chudobě a dnes jsem chud se vším svým zlatem.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře