Věda je nástrojem západního ducha a lze s ní otevřít více dveří než prázdnýma rukama.

Smrt totiž, viděno psychologicky správně, není koncem, nýbrž cílem, a proto, jakmile je překročeno poledne života, začíná žití ke smrti.

V zásadě žádné neřešitelné problémy neexistují.

Lidé instinktivně vědí, že všechny velké pravdy jsou jednoduché.

Lidé průměrní vždy buď zabloudí do slepé vykořeněnosti, nebo do pomlouvání.

Všechna náboženství jsou terapiemi bolestí a poruch duše.

Jednoduchost je tím nejtěžším.

Intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí.

Intuice je jednou ze čtyřech základních funkcí lidské mysli (ty další jsou myšlení, pocity a smyslové vnímání).

Chudému člověku nepomůžeme tím, že mu vtiskneme do ruky větší nebo menší almužnu, i když po tom sám touží. Mnohem lépe mu pomůžeme, jestliže mu ukážeme cestu, jak se může prací od své nouze natrvalo osvobodit.

Vše, co se v daném okamžiku narodí nebo vznikne, má vlastnosti tohoto okamžiku.

Zdá se jako by čas nebyl ničím abstraktním, ale naopak konkrétním kontinuem.

Ve středověké alchymii máme dávno hledaný spojující článek mezi gnozí a procesy kolektivního nevědomí.

Větší duch nese známky ženskosti, je obdařen schopností přijímat a oplodňovat se, přetvářet cizí do známé podoby.
(O Richardu Wilhelmovi)

Území lidskosti začíná za hranicemi akademičnosti.

Člověk již nemá žádnou bázeň boží a domnívá se, že vše je ponecháno lidské úvaze.

Nic nelze obětovat provždy. Vše se později opět vrací ve změněné podobě.

Richard Wilhelm dosáhl mistrovství, jaké si osvojí jen ten, kdo svůj obor překoná.

Naše posedlost racionálními výklady zřejmě pramení ze strachu z metafyzična, protože ti dva si byli vždy nepřátelskými sourozenci.
(1946, Wotan)

Jestliže zvrácený člověk používá správných prostředků, pak správný prostředek působí zvráceně.

Světlo čínské moudrosti svítí jen ve tmách, nikoli ve světle elektrických reflektorů evropského divadla vědomí a vůle.

Kniha I-ťing nespočívá na principu kauzality, nýbrž na dosud neznámém principu, který jsem pracovně nazval princip synchronicity.

Teprve až najdeme smysl ve zdánlivém nesmyslu, můžeme bezcenné oddělit od cenného.

Narušitel míru je vítr, který vane do Evropy z rozlehlé Asie, a jeho široká fronta se táhne z Thrákie k Baltu, rozfoukává národy jako suché listí či inspiruje myšlenky, které do základů otřásají světem.
(1946, Wotan)

Věda je sice nikoli dokonalým, přesto však nedocenitelným, svrchovaným nástrojem, který působí zlo jen tehdy, jestliže chce být samoúčelem.

Tělo je velmi pochybný přítel, protože produkuje věci, které nemáme rádi.

Švýcaři mají své problémy, ale za nic na světě by to nepřiznali, i když vidí, odkud vítr vane.
(1946, Wotan)

Komentáře