Arthur Schopenhauer

Slast a štěstí, to je pouze něco negativního, totiž nepřítomnost bolesti. Bolest je vlastní realitou života.

Kdo se nebojí života, nebojí se ani smrti.

V životě je to jako při šachu. Promyslíme plán, ten je však podmíněn tím, co při šachu zamýšlí náš soupeř, v životě osud.

Je-li zrození skutečně vznikem z ničeho, pak je i smrt skutečným zničením.

Není horší cesty za štěstím než hýření ve "vybrané společnosti", neboť tím se jen snažíme změnit svou existenci ve sled veselí, požitků a potěšení, v němž se nevyhneme zklamání.

Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.

Povaha je mnohem víc než vzdělání!

Jedině vůle je trvalá a neměnná ve vědomí.

Vědomí bez předmětu není žádné vědomí.

Vědomí je pouhá hladina našeho ducha, z něhož máme, jako ze zeměkoule, jen její slupku, ne nitro.

Afekt se má k vášni jako blouznění v horečce k šílenství.

Neustálé snahy odehnat utrpení nedělají nic víc, než že mění jeho tvar.

Velké a prudké utrpení je neoddělitelné od velkého a prudkého chtění.

Úsudek je operace našeho rozumu, díky níž ze dvou soudů, jejich porovnáním, vzniká třetí, aniž bychom přitom brali na pomoc poznání jiného druhu.

V řadě umění tvoří architektura a hudba oba krajní konce.

V sochařství je hlavní věcí krása a grácie, v malířství má však převahu výraz, vášeň, charakter; právě tolik tedy musí upustit od požadavku krásy.

Účelem umění je usnadnění poznání idejí světa.

Nejjednodušší a nejsprávnější definice poezie: umění, které pomocí slov uvádí do hry obrazotvornost.

Výtvarná umění je možné postrádat: celé národy, např. muslimské, jsou bez nich: ale bez hudby a poezie není žádný národ.

Každý jednotlivý akt má nějaký účel.

Devět desetin našeho štěstí spočívá ve zdraví.

Zcela šťasten se necítí nikdo, ledaže by byl opilý.

Třech největších statků života; zdraví, mládí a svobody si nejsme vědomi pokud je máme, nýbrž teprve poté, co jsme je ztratili.

Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť.

Jako jsme do života lákání zcela iluzorním pudem k slasti, tak jsme v něm potom pevně drženi právě tak iluzorním strachem ze smrti.

Rozum mají všichni, soudnost jen málokteří.

Co má vůle za cíl a čeho dosahuje v člověku, je v podstatě totéž a nic víc než to, co je jejím cílem ve zvířeti: výživa a rozmnožování.

Nebytí po smrti nemůže být odlišné od nebytí před narozením, tedy nemůže být také politováníhodné.

Lidé, jejichž smích je vždy afektovaný a nucený, mají toho v sobě intelektuálně a morálně málo.

Skromnost není nic jiného než-li předstíraná pokora.

Sebevrah chce život a je pouze nespokojen s podmínkami, za nichž mu byl dán.

Přítomnost je vždy nedostačující, budoucnost však nejistá, minulost neopakovatelná.

Je-li zvíře otrokem přítomnosti, nezná žádné jiné než bezprostředně smyslové motivy.

Obecně a všude je pravým symbolem přírody kruh, protože je schématem opakování: to je vskutku nejobecnější forma v přírodě, která ji provádí ve všem, od běhu hvězd až k smrti a vznikání organických bytostí.

Jak málo je možné, aby se těleso octlo v pohybu bez příčiny, tak stejně málo možné je, aby myšlenka vstoupila do vědomí bez podnětu.

Příčina a účinek nejsou dvě tělesa, nýbrž dva postupné stavy těles.

Každá změna má svou příčinu v nějaké jiné, která jí bezprostředně předchází.

V prostoru a následně i mimo nás jsou věci, jen pokud si je představujeme.

Kdo je přítelem všech, není přítelem nikoho.

Musíme se držet ne slov, ale pojmů. Nikdy by se nemluvilo o právu, kdyby neexistovalo bezpráví.

Hlavní překážkou v poznání pravdy není lež, ale zdánlivá pravda.

U mne je nazírání pramenem všeho poznání.

Pokora je psovská ctnost.

Kdybychom mohli vidět do tajné dílny básníků, tak bychom desetkrát častěji shledali, že se hledá myšlenka k rýmu než rým k myšlence.

Skrytý prozaik hledá k myšlenkám rým; fušer k rýmu myšlenky.

Kdo ještě může plakat, ten nutně musí být schopen i lásky.

Osud míchá karty, my hrajeme.

Čemu lidé ze zvyku říkají osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé kousky.

Optimismus je v zásadě neoprávněná sebechvála vlastního původce světa, vůle k životu, která se samolibě odráží ve svém díle: a úměrně tomu je nejen falešným, nýbrž i zhoubným učením.

Každá odplata bezpráví tím, že způsobíme bolest, bez účelu pro budoucnost, je pomsta, a nemůže mít jiný účel než utěšit se pohledem na cizí utrpení,

Noc dává každému a všemu svou černou barvu.

Hegel je odporný, bezduchý šarlatán a bezpříkladný mazal nesmyslů.

Nejniternější jádro každého opravdového a skutečného poznání je názor; také z něho kořistí každá nová pravda.

Člověk balamucen nadějemi tancuje do náruče smrti.

Hodnota náboženství závisí na větším či menším obsahu pravdy, kterou v sobě nese pod závojem alegorie.

Logika, dialektika a rétorika patří k sobě, neboť vytvářejí celek techniky rozumu.

Lítost nevzniká nikdy z toho, že se změnila vůle (což je nemožné), nýbrž z toho, že se změnilo poznání.

Bezpráví prostřednictvím násilí není pro toho, kdo je činí, tak potupné jako bezpráví způsobené lstí.

Chtěl bych dát na misku vah autentický popis všech zločinů na účtu křesťanství a všech dobrých skutků, jež skutečně zplodilo.

Čím více je v knize pomlček, tím méně je v ní myšlenek.

Knihy nenahrazují zkušenost, protože pojmy vždy zůstávají obecnými.

Intelekt je jako pouhá funkce mozku stižen zánikem těla; vůle však vůbec ne.

Čtyři hlasy veškeré harmonie, tedy bas, tenor, alt a soprán, nebo základní tón, tercie, kvinta a oktáva, odpovídají čtyřem odstupňováním v řadě bytostí, tedy říši minerálů, rostlin, zvířat a člověka.

Hmota je pouhou viditelností vůle, takže ji můžeme v jistém smyslu brát jako identickou s vůlí.



Komentáře: Arthur Schopenhauer