Náboženství je víc než popření světa a života.

Kdo mnoho krásného v životě získal, musí za to vydat odpovídající měrou.

Jako vlna neexistuje sama o sobě, ale pokaždé je součástí pohybu oceánu, tak ani my nemůžeme procházet životem sami, ale vždycky máme účast na zkušenosti života, který působí všude.

Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si, že utrpení, od něhož se odvrátil, vlastně neexistuje.

Úcta k životu je nejvyšší instance.

Ti, jimž je dopřáno svobodně a zcela osobně sloužit, měli by toto štěstí přijmout jako lidé, kteří tím získávají pokoru. Vždy by měli být pamětlivi toho, že mnozí by chtěli a dovedli jednat jako oni, ale nemohou. Proto každý, kdo má to štěstí a smí přinášet pomoc a dobro, měl by pochopit, že se mu tím dostává velké milosti.

Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by svět dočista jiný.

Dobré svědomí je vynález ďáblů.

Existenční boj je dvojí povahy. Člověk se musí uplatnit v přírodě a proti přírodě a také mezi lidmi a proti nim.

Člověk může vykonat mnoho dobrého, aniž si musí ukládat nějakou oběť.

Myšlení je konfrontace mezi chtěním a poznáním, která probíhá v mém nitru.

Etika, která je formulována na principu účelovosti, je vždy relativní.

Etika se musí vypořádat s třemi protivníky, s bezmyšlenkovostí, s egoistickou sebezáchovou a se společností.

Moderní člověk se zvláštním způsobem rozplývá v sociálním celku.

Svět skrývá hrozné drama vůle k životu, která se sobě rozštěpila. Jedna bytost prospívá na úkor druhé, jedna ničí druhou.

Každý si může zřídit své Lambarene.

Humanita spočívá v tom, aby člověk nikdy nebyl obětován cíli.

Dobrý příklad není jednou z možností ovlivnit jiné lidi. Je to jediná možnost.

Komentáře