Albert Camus

Své zásady by si člověk měl šetřit pro velké příležitosti.

Snazší je dosáhnout úspěchu, obtížnější si ho zasloužit.

Vinné svědomí se musí přiznat a umělecké dílo je přiznání.

Pravé štěstí spočívá v radostech z vlastní povahy.

Jediný způsob, jak nebýt odloučen od ostatních, je koneckonců dobré svědomí.

Nikdo toho nemá na svědomí tolik, aby mu Bůh neodpustil.

Stáří se vyhojit nedá.

Vše, co není v lásce posvátný ceremoniál, je zvrhlá orgie těla a ducha.

Lidé si pořád myslí, že k sebevraždě má člověk důvod. Ale je docela dobře možné, že k ní má důvody dva.

Rozum korumpuje srdce.

Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.

Jsou dvě pravdy a jedna z nich nesmí být nikdy vyslovena.

To, co vytýkám křesťanství, je skutečnost, že se stalo doktrínou nespravedlnosti.

Nebýt milován, to je smůla, ale nemilovat, to je neštěstí.

Láska ze soucitu je vlastně jen ranou z milosti.

Někdy se člověk domnívá, že má jistotu, a ve skutečnosti mu jistota chybí.

Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je povážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců.

Ironické filosofie produkují naléhavá díla.

Nad lidskou ctí není nikdo.

Každá překážka umožní urazit další kus cesty.

Nejhojněji obdaruje budoucnost ten, kdo všechno dává současnosti.

Když jde člověk pomalu, lehko si užene úpal.

Člověk nikdy není nešťastný ve všem všudy.

Jak už jednou člověk umírá, otázka jak a kdy ztrácí význam.

Člověk nemůže být vždycky jen rozumný.

Nic nemá na světě takovou cenu, abychom se kvůli tomu mohli odvrátit od toho, co milujeme.

Člověk si jednou zvykne na všechno.



Komentáře: Albert Camus